Ne každý, kdo bloudí, je ztracen

„Letošní léto pro mě bylo důležité. Blížím se k šesti letům abstinence, film Zápisník alkoholičky, kterým chci uzavřít jednu kapitolu svého života je stále v kinech, a vyšla mi třetí kniha Zápisník nealkoholičky: Pět let na suchu. Věřím, že můj příběh může něco změnit – třeba pohled na terapii a uzdravování,“ říká Michaela Duffková.

Film Zápisník alkoholičky vidělo k půlce září více než půl milionu diváků a je zatím letošním nejnavštěvovanějším českým filmem. Co tomu říkáte a jaké to vůbec pro Vás je vidět část svého života na filmovém plátně?

Náročné. Emociálně velmi. Pokaždé to se mnou nějakým způsobem zamává, už jenom proto, že některé věci, které se staly a dějí se i ve filmu, nemám sama v sobě ještě zpracované. Navíc se na příběh dívám s odstupem, pozoruji, jak ho vypráví někdo jiný. Vidím ho i očima rodiny, perspektivou mého muže Ondřeje…Úhlů pohledu snímek poskytuje hodně a na některé věci určitě dojde řada až časem.

Kolikrát jste film viděla?

Viděla jsem ho asi šestkrát, a to v různých fázích, když se dodělával, ten finální, jak ho vidí diváci, dvakrát.

Blog jste začala psát na radu svého muže. Co film? Je to pro Vás také jistá forma sebeléčby, smíření se s tím, co se stalo?

Blog jsem začala psát, abych sdílela zkušenost a ta mohla následně třeba někomu pomoct, určitou formou terapie se pro mě stal až později. Film pro mě naopak otevírá ještě věci, které potřebuji zpracovat.

Co říkáte na výkon Terezy Ramba? Někde jste řekla, že je to podle Vás její životní výkon…

Ano, pořád si za tím stojím, na tom se nic nemění, ale Terka je skvělá herečka s úžasně rozjetou kariérou a já věřím, že i díky tomuhle filmu se jí naskytnou takové role, jaké si zaslouží hrát, a jaké jí budou bavit. Terka tomu filmu věnovala a věnuje strašně moc, nezačíná a nekončí to pro ni nastudováním role a natáčením, ale je v tom zainteresovaná dlouhodobě a toho si já moc vážím.

Jak se vlastně stalo, že se podle Vaší prvotiny natočil tak úspěšný film?

Propojila nás společná známá. Na naší první schůzce mi Dan Svátek řekl, že chce knihu převést na filmové plátno. A to ji tehdy ještě ani neměl přečtenou a vycházel pouze z blogu. V tu dobu jsem totiž teprve do nakladatelství odevzdávala její rukopis. Byl jeden z prvních, kdo ho dostal do rukou, aby si ho mohl přečíst. V tu dobu jsem dostala ještě nabídku od jiného filmaře, ale nějak jsem cítila, že s Danem je to ta správná cesta.

Chodila jste na natáčení? A podílela jste se nějak na scénáři?

Na scénáři jsem měla možnost se podílet. Spolu se scenáristkou Martou Fenclovou a režisérem Danem Svátkem jsme opravdu intenzivně řešili, jak by to mělo vypadat, aby byl výsledek takový, jaký jsme očekávali. Během natáčení jsem byla u scén, u nichž jsem chtěla vědět, jak budou vypadat. Nijak jsem nezasahovala, neměla jsem tu potřebu, věřila jsem režisérovi. Vždycky jsem se jenom podívala a zase šla.

Konzultovala s Vámi Tereza Ramba svoji – vaši postavu?

Ne. A myslím, že je to dobře. V intenzivnějším kontaktu jsme spolu začaly být až po natáčení. Potřebovala navnímat postavu bez toho, aby mne znala. Připravovala se sama a se svým terapeutem a jsem přesvědčená o tom, že tak to bylo nejlepší.

Pamatujete si na okamžik, kdy vyšla Vaše první kniha?

Neuvěřitelné, já to vlastně pořád tak trochu nechápu a držím si možná od toho trochu odstup, jsem nohama pevně na zemi, toho se držím celou dobu, ať už šlo o první, druhou, třetí knihu, nebo film.

Film pro mě naopak otevírá ještě věci, které potřebuji zpracovat.

A co Zápisník abstinentky, Váš druhý literární počin?

Znovu mne oslovilo Motto. Kniha je vlastně víc o obecných věcech, které jsou v abstinenci složitější a o příbězích jiných lidí.

Nyní vyšla třetí pod názvem Zápisník nealkoholičky: Pět let na suchu. O čem je?

Ta se zase naopak vrací víc ke mně, k mému životu posledních pět let, ke vztahům, k tématu spoluzávislosti, k mému Centru Alkos.

Jak vznikl Alkos?

Prvotním impulsem byla smrt mého otce. A samozřejmě také moje vlastní zkušenost, kdy mi během terapie chyběl individuální přístup. Na jeho vznik jsem sháněla peníze, kde se dalo. Bylo období, kdy jsem byla přesvědčená o tom, že se mi ho nepodaří realizovat. Finančně to pro nás nebylo reálné, byla jsem na mateřské a potřebné peníze jsme opravdu našetřené neměli. Nakonec mamka prodala dům v Praze po dědovi. Díky tomu mi mohla půjčit peníze a já Alkos rozjela. Jeho program jsme doslova cizelovali s lidmi, kteří prošli různými typy léčby, s terapeuty, adiktology, psychiatry a v květnu 2021 jsme Centrum Alkos v Černošicích otevřeli.

Jak to v Alkosu chodí?

Začínali jsme jako stacionář, klienti docházeli. Ale ukázalo se, že preferují zůstat na celé pobyty, nikoliv dennodenně dojíždět. Jsou z celé republiky i ze Slovenska, tedy logicky jsme se přizpůsobili jejich požadavkům. Stacionář je teď spíše doplňková možnost. Náš přístup je vstřícný, ale musí se dodržovat daná pravidla. Chceme se všem věnovat primárně individuálně.

Michaela Duffková (1992)

Blogerka, spisovatelka, majitelka centra Alkos a maminka tří dětí. Blog Zápisník alkoholičky – její otevřené osobní svědectví o ženském alkoholismu vyšlo jako kniha, za kterou získala cenu Magnesia Litera, se nyní dočkalo stejnojmenné filmové adaptace v režii Dana Svátka a v hlavní roli s Terezou Ramba. Před třemi lety na téma navázala Zápisníkem abstinentky a aktuálně jí vychází kniha Zápisník nealkoholičky: Pět let na suchu.