Lákalo mě zkusit si tu rebelii!

V šestadvaceti se z ní stává seriálová hvězda první velikosti, a to díky roli, o které řada hereček jenom sní. Antonie Formanová se coby Zdeňka Havlíčková představí v hlavní roli prvního původního českého seriálu stanice CANAL+ Dcera národa. Kráska hraje dceru slavného Karla Havlíčka Borovského, od sedmi let sirotu, z níž čeští obrozenci chtěli udělat symbol něžnosti české kultury – kvůli lásce se ale ze vzpurné dívky stala přes noc zrádkyně národa a coura. „Obrozenci jsou jako taková kapela, která když to rozehraje, vnese na plac skvělou energii,“ neskrývá vnučka legendárního režiséra Miloše Formana svůj dobrý pocit z nového seriálu.

Jak jste roli Zdeňky Havlíčkové získala? Probíhal na ni casting?

Na castingu jsem prý byla první… a taky poslední. Byla jsem nervózní, protože jsme zkoušeli dlouhý monolog, ale hned mě to začalo bavit a Maja Hamplová (producentka seriálu, pozn. aut.), která tam se mnou byla, mě tím i hezky provedla a přiblížila mi o něco víc Zdeňčin charakter. Doteď jsem hrála spíš hodné postavy bez velkých gest. Už při zkoušce monologu se ale ukazovala Zdeňčina vzdorovitost a rebelie, což mě lákalo si vyzkoušet. Bála jsem se, že to přemůže můj „hodný“ výraz a že to třeba nevyjde. Ale vyšlo. Jsem za to moc ráda. Začala jsem se na Zdeňku opravdu těšit. To bylo v únoru 2023. Teď už jsem zvědavá na výsledek.

Jak byste osobnost Zdeňky popsala?

V minisérii se zabýváme pouze krátkým životním obdobím kolem jejích 20 let, kdy u ní došlo k velké životní změně. Byla opravdu svá a nenechávala se ovlivňovat okolím. Samozřejmě se jí líbilo, že se dostala z chudoby do velké společnosti a mohla nosit krásné honosné šaty. Ale vždycky se snažila být sama sebou. Z dobových fotografií je zřejmé, že je jiná než její vrstevnice, to jsou takové holčičky. Zdeňčina vizáž už prokazuje jistou dravost a vzdorovitost, která se pak nejvíc projevila vůči obrozencům. Pro mě je to dravá, emancipovaná a vzdorovitá holka. A říkám holka, protože i když je věkem a společností brána jako dospělá, v něčem je pořád ještě dítě. Zdeňka si je vědoma svého jména i odkazu svého otce Karla Havlíčka Borovského, ale není to cesta, kterou si sama zvolila a kterou by chtěla jít.

Zdeňka touží po svobodě, nezávislosti a velké lásce. Nechce, aby jí někdo říkal, jak má žít. Jak tedy chce žít?

Snad jako každý si chce zkrátka žít po svém. Dělat, co chce ona sama. Obrozenci a loterie (sbírka na podporu Havlíčkové, z níž získala finanční zázemí, pozn. aut.) jí sice nabízí život v blahobytu, ale k čemu jí to je, když je odtržená od rodiny a nemůže své peníze spravovat tak, jak by sama chtěla? Chtěla by peníze utrácet za radosti, volný čas trávit s kamarády, místo naučné literatury číst zamilované romány a vzít si toho, koho má skutečně ráda. Žije tak trochu v kleci vlastního života, a proto by si možná nakonec přála žít úplně jinak.

Pro mě je to dravá, emancipovaná a vzdorovitá holka.

Národní obrozenci v čele s Ladislavem Riegrem Zdeňce také chtějí pomoci, ale zároveň jí určují, jaký život má vést. Jak k nim Zdeňka přistupuje?

Obrozenci jsou pro Zdeňku spíše nepřátelským zlem. Chtějí z ní vytvořit klenot českého národa. Omezit jí možnosti výběru a pohybu. Rozhodovat za ni. Ona to nebere jako výhodu pro sebe, ale jako šanci pomoci z chudoby svým příbuzným. Vymanit se z dluhů. Její teta byla kvůli dluhům i zavřená. Obrozenci jí pomohli dostat se z vězení. Myslím, že netušila, co všechno bude pakt s obrozenci obnášet. Pořád na to pohlížela ze své pozice. Ze začátku to bylo opatrné našlapování, ale když ji odtáhli z její rodiny, začala ta největší zlost. Ukradli jí vlastní život a začali jí říkat, co má dělat. A ona začala projevovat vzdor a nenávist vůči nim.

Riegra hraje Jiří Langmajer, Františka Palackého Jan Vlasák, Zdeňčina poručníka Braunera ztvárnil Leoš Noha, Pravoslava Trojana Vladimír Javorský a Josefa Hamerníka si zahrál Robert Mikluš. Jak se Vám s takovou plejádou českých herců hrálo?

Hrálo se mi s nimi úžasně, krásně se na ně dívalo. Měli úžasné kostýmy, knírky a hrozně jim to slušelo. Vypadali jako taková kapela, která když to rozehraje, vnese na plac skvělou energii. A to pak i nám mladším dodávalo odvahu do toho víc šlápnout.

Zdeňka byla dcerou slavného otce, Vy jste také dcerou slavného otce a slavných dědečků – režiséra Miloše Formana a spisovatele Jiřího Stránského. Vidíte tam se Zdeňkou Havlíčkovou nějakou paralelu?

Trochu ano. V divadelním představení Because of Alma už jsem hrála hudebnici Almu Rosé, příbuznou slavného Gustava Mahlera, která za sebou taky měla pestrou linii. Pravděpodobně ke mně tyto role svým přirozeným způsobem přicházejí. Zdeňka nechce zneužít slavné jméno svého otce. Je jí to až protivné, že si ji s ním lidé spojují. Já to tak nemám, jsem hrdá a ráda se spojuji se svým jménem a svým původem. Ale chápu tu zatíženost jménem, když okolí vidí jenom to. Když se pořád píše „dcera Karla Havlíčka“ nebo „vnučka Miloše Formana“, je to víc než vy sama a to je škoda. Zdeňce to vadilo a i já se s tím musím občas vypořádávat, i když teď už méně, protože to prostě prochází vaším životem, ať chcete, nebo ne.

Antonie Formanová (26)

Narodila se do rodiny, kde umění visí už generace ve vzduchu. Antonie je dcerou divadelníka Petra Formana a scenáristky a psychoterapeutky Kláry, roz. Stránské, její babičkou je Věra Křesadlová, dědečky byli Miloš Forman a Jiří Stránský. Vystudovala pražskou DAMU, od listopadu 2019 účinkovala v inscenaci Játra na scéně Anti.kvariát Dejvického divadla, od loňska má v Dejvickém divadle stálé angažmá. Na obrazovce debutovala před šesti lety ve filmu Dukla 61, na plátně na sebe zatím nejvíce upozornila jako Milada v dramatu Okupace, za niž získala i sošku Českého lva.