Kariéru jsem založila na tvrdé práci

Kariérní oblouk Michaely Dinhové může být inspirací pro každého, kdo chce u filmu zapustit kořeny. Od lásky k filmu se dostala ke komparzu, šermu, kaskadérství a posléze k dabingu i samotnému herectví. U seriálových rolí ale ambice kaskadérky z česko-vietnamské rodiny nekončí…

Za současného stavu by rozhovor nebyl rozhovorem, kdybych se Vás nezeptal, jak snášíte omezení pohybu.

Bydlím za Prahou, v podstatě na vesnici, za rohem les, takže se vždycky můžu vyřádit s pejskem. Ale pustila jsem se i do šití roušek, vozím je hlavně do nemocnic. Snažím se pomáhat, kde to jde. Práce je teď samozřejmě méně, v herectví i kaskadéřině, ale rozhodně se nenudím. Původně jsem si říkala, že to zkusím – nudit se, ale zase mi to nevyšlo. Kromě šití roušek se musím šprtat na maturitu, kterou budu skládat na Konzervatoři Jaroslava Ježka. 

Jakou cestou se vlastně člověk dostane od hudby, ve Vašem případě zpěvu a tance, k práci kaskadéra?

Ono celé to je takový komplikovaný příběh. Na Ježkárnu jsem se poprvé hlásila v patnácti letech, to mě nevzali. Mezitím jsem studovala předškolní pedagogiku a sportovní management, ale k muzice a umění mě to přitáhlo nazpátek. Na konzervatoř jsem se potom přihlásila podruhé a podařilo se, ale nakonec jsem studium bohužel musela přerušit.

Proč jste se tak rozhodla?

Od osmnácti let žiju sama, začala jsem rekonstruovat domek, a navíc jsem se naplno začala věnovat kaskadérství. S tím se školní rozvrh špatně kombinuje, a proto jsem se tehdy rozhodla naplno rozjet kariéru. Abych byla jako kaskadérka co k čemu, prošla jsem si průpravou ve scénickém šermu a kickboxu, trampolínami, gymnastikou, jízdou na koni, střelbou… Takže jsem se naplno věnovala kaskadérství a řekla si, že pokud to v budoucnu trochu půjde, do školy se vrátím. A to se nakonec taky povedlo, i když teda netuším, kdy a jak budu letos maturovat. 

Padala jsem ze schodů, ze střech, hořela jsem… a to vše mě utvrzuje v tom, že kaskadérství rozhodně nechci nechat

Začínala jste pro Stunt Team FILMKA, teď působíte v ASAP Stunts. Jako jinde v tomto odvětví jste v téměř čistě pánské společnosti. Jak těžké je ve kaskadérských týmech prorazit jako žena?

Inu, jak sám říkáte, v průmyslu je hodně kluků a málo holek. Takže jestli je holka šikovná, splňuje podmínky, které ten daný projekt vyžaduje, tak má míň konkurence. Já jsem, řekněme, v ještě specifičtější situaci, protože jsem nejen holka, ale taky Asiatka. A ačkoliv to spousta lidí vidí jako výhodu, mně to tak zatím moc nepřišlo. Začínající kaskadéři chodí hlavně do davových scén a v Česku se točí spousta historických filmů. A co si budeme povídat, do davu ve válečném Berlíně nebo během Francouzské revoluce na první dobrou nezapadnu. I když, taky se mi stalo, že jsem, kdysi dávno, dělala komparz jako Židovka. Buď to byly velké davové scény, nebo jsem stále byla zády ke kameře.

Z Vašich nedávných angažmá můžu jmenovat třeba Modrý kód, Ohnivý kuře nebo Po hlavě, tedy televizní seriály. Vyhovuje Vám práce pro televizi, nebo do budoucna směřujete hlavně na stříbrné plátno?

Film mě rozhodně zajímá… Vezmu to zeširoka. Mám několik velkých hereckých vzorů, herce jako Jean-Paul Belmondo, Jackie Chan, Michelle Yeoh nebo Lucy Liu. A ti mi vlastně vytyčují cestu, kterou bych se chtěla ubírat. Chtěla bych být herečka-kaskadérka, ne někdo, kdo musí být dublován, ale vlastně všestranná umělkyně. Takže to vidím na akční filmy a žánr krimi, prostě produkce, ve které budu akční. Jako kaskadérka jsem padala ze schodů, ze střech, hořela jsem, létala na lankách… a vždy to pro mě byla výzva i zábava v jednom. A proto vím, že kaskadérství se chci věnovat i nadále.

Takže o svojí budoucnosti máte jasnou představu. Jak ale vidíte budoucnost kaskadérství jako takového? Co pro něj znamená třeba rozvoj CGI?

CGI je podle mě trochu jako trendy v módě. Chvíli jsou všichni zamilovaní do minisukní a další léto jsou out. Podobně to je ve filmu. Na efekt zajímavá a kdysi velmi populární shaking kamera, kde diváci z náročných fightů viděli jen střípky, je na ústupu a filmové produkce se vrací k delším, stabilním záběrům. Víc se hraje na choreografii a technickou přesnost, což rozhodně kvituji s povděkem. Takže, i když je teď CGI velmi oblíbené a může se zdát jako „konkurent“, osobně si myslím, že to dopadne tak, že bude pomocníkem v akcích, které člověk fyzicky nemůže zvládnout. Kaskadérství jako takové ale určitě nezanikne. U akčního filmu je potřeba mít co obdivovat.

Michaela Dinhová (*9. července 1993, herečka a kaskadérka)

Michaela Dinhová je česká herečka a kaskadérka. Pochází z národnostně smíšené rodiny. Její matka je Češka, otec Vietnamec. Od dětství se věnovala zpěvu a tanci. Vystudovala Střední pedagogickou školu J. H. Pestalozziho v Litoměřicích, obor předškolní a mimoškolní pedagogika, a pokračovala dál na VOŠ Palestra, kde studovala sportovní management. Pak se začala věnovat kaskadérské práci. Nejprve ve Stunt Team FILMKA, později se stala členem ASAP Stunts, kde působí doposud.