Do Thu Trang
Foto Kajenzi, Skylink 7, Gabriela Šolta
V České republice žije od svých pěti let a sama se považuje za Čecho-Vietnamku. Zvídavost Čechů ohledně vietnamské kultury ji přivedla napřed k blogování, později k psaní blogu Asi jatka, za který byla dvakrát navržena na cenu Magnesia Litera. Vyhrála cenu Novinářská křepelka v roce 2015 za poctivou novinařinu, a dokonce byla v roce 2017 zařazena na seznam Forbes 30pod30.
Mohla byste čtenářům přiblížit Vaši roli v české epizodě seriálu Planeta Single? Jak jste se vlastně k seriálu dostala?
V epizodě, která se natáčela na podzim v kouzelném centru Prahy mám malou roli nejlepší kamarádky hlavní představitelky – Pauliny. Moje postava se jmenuje Vy a pracuje v artové kavárně, kam chodí Paulina přemýšlet a hledat útočiště. Vy je kamarádkou, která ji zná jako své boty, vždy ji vyslechne a podpoří, zvlášť když se jedná o lásku a vztahy. Nabídku na casting jsem dostala od své agentury Simon Says. Málem jsem nabídku nestihla. A taky jsem měla před mluvící rolí respekt. Nakonec to vyšlo a já jsem na chvíli vystoupila ze své komfortní zóny.
A jak se Vám spolupracovalo s polským režisérem Maciejem Kawalským?
Bylo to moc příjemné. S Maciejem jsme měli před natáčením krátké setkání, kde jsme probrali roli a vybrali postavě nové jméno Vy, které je autentičtější. Zkoušeli jsme i různé reakce a dialogy tak, abychom navodili co nejpřirozenější vztah mezi Paulinou a Vy. Dokonce jsme zjistili, že máme společného známého v Japonsku. Krásná náhoda.
Mám jedno univerzální přísloví, které mi dává do života klid – Netlač vodu, teče sama.
Jak to vlastně máte s hereckými zkušenostmi? Absolvovala jste před natáčením seriálu nějakou speciální přípravu? Trpíte trémou?
Ve filmové branži se pohybuji nějakých 10 let, ale natáčím příležitostně. Herectví mě neživí, ale fascinuje mě proces tvorby filmu, proto jsou to pro mě vzácné okamžiky. Trémou příliš netrpím, obdivuju ale herce za to, že si dokážou zapamatovat dlouhé dialogy a přeříkávají je před kamerou několik hodin dokola. Většinou mám vedlejší role, takže pokud to není složitá choreografická scéna, speciální přípravu nemáme. Na jednom zahraničním projektu jsme ale měli předepsané jízdy na koni a drobná kaskadérská cvičení. To mě neskutečně bavilo. Trochu adrenalinu neuškodí.
Máte poměrně široký záběr aktivit. Především píšete velmi úspěšný blog Asi jatka, za který jste byla nominována na cenu Magnesia Litera. Nemáte někdy chuť pustit se do nějakého „velkého“ románu? Nebo třeba scénáře celovečerního filmu?
Momentálně mi na ony aktivity nezbývá čas, protože mám klasickou práci. To je pro mě vyšší dívčí a momentálně se cítím nejlépe v krátkých fejetonech. Nebráním se ale spolupráci na filmovém scénáři. Jednou jsem se o to neúspěšně pokoušela, třeba ještě přijde nějaká příležitost, čas a chuť. Nerada tvořím něco, co nemá hlavu a patu.
Získala jste také prestižní ocenění Novinářská křepelka. Co pro Vás tohle ocenění znamená? Chcete v novinařině a psaní pokračovat dál, nebo Vás láká něco nového?
Tohle je trošku jinak, než jak to vypadá. Žádnou novinařinu nedělám. Je to spíše hodně subjektivizovaná publicistika, která si dělá srandu z vážných témat. Určitě v psaní chci pokračovat. Ale v momentě, kdy cítím, že se do toho nutím, dávám si pauzu. Momentálně zrovna takovou mám. Čtyři měsíce jsem nic nenapsala. Jsem ale velmi vděčná, že blog a téma Vietnamců dostaly takovou pozornost v odborné sféře. Je to pro mě ocenění dlouhodobé práce, která mi dává smysl a naplňuje mě. A snad může někomu někde v něčem pomoci.
Jaké máte vzory v oblasti literatury, novinařiny a herectví, máte-li nějaké?
Nemám konkrétní vzory, spíše se nadchnu pro jednotlivá díla a kousky. Z publicistů nebo komentátorů mě baví třeba David Klimeš, Michelle Losekoot nebo i Martin Jaroš.
Na jaké cesty se teď vlastně chystáte? A jak často cestujete do Vietnamu?
Zrovna mám v plánu krátkou cestu do Turecka a snad stihnu i návštěvu kamaráda v Ženevě. Do Vietnamu jsem měla letět v roce 2020 a poznávat tamější české stopy. Bohužel se to kvůli covidu nepodařilo. Naposled jsem byla ve Vietnamu na podzim 2019 a určitě bych tam ráda při nejbližší příležitosti odjela na pár týdnů znovu. Čím jsem starší, tím raději se do Vietnamu vracím.
V čem jsou si podle Vás Vietnamci a Češi podobní, a v čem se naopak výrazně odlišují?
Těch podobností a odlišností je hodně, samozřejmě. Třeba nás spojuje láska k hudbě. Lišíme se docela v přístupu k autoritám, ale to je docela logické, když máme jiné kulturní základy.
S jakými nejčastějšími předsudky vůči Vietnamcům se u nás setkáváte? Případně i naopak?
Jej, těch je několik. Klasiku tvoří to, že jsme národ pracovitý a že se naše děti učí velmi dobře. To už je dávno rozmělněné. Stereotypy mi nevadí, většinou je na nich špetka pravdy. Ale snažím se i skrze psaní ukázat, že je to stejně o tom, jací jsme lidé, a jak se k sobě chováme v těch nejzákladnějších situacích.
Jaký film nebo seriál Vás v poslední době zaujal?
Jsem fanoušek sci-fi a fantasy – klasických blockbusterů. Zaujal mě přesah marvelovky Shang-chi, dlouho jsem se těšila na asijského superhrdinu a překvapila mě hloubka příběhu, který se dotýkal asijského přístupu k rodině. A samozřejmě Duna. Film mě odrovnal, nadchnul a zároveň vyčerpal. Podívám se na něj ještě několikrát. A nedávno jsem viděla Le Fracture (Bod zlomu), sociální drama s velmi nekorektním humorem. To můžu.
Kromě jiného také píšete básničky. Proč máte ráda poezii a proč si myslíte, že svět potřebuje básníky?
Spíš píšu špatné básně, které nejsou ani básněmi. Občas mi to přijde jako náhodné seskupení slov, která se rýmují. Svět ale potřebuje všechny, kteří umí s realitou pracovat abstraktně. Je v tom jakási poťouchlá hra a radost, když se potkají dva lidé, kteří umí číst mezi řádky.
Jaké je Vaše nejoblíbenější přísloví?
Ah, mám jedno takové univerzální, které mě naučil tatínek – Netlač vodu, teče sama. Dává mi to do života klid.
Do Thu Trang (* 9. října 1989, blogerka)
Do svých jedenácti let vyrůstala na venkově u české rodiny. Střední školu dokončila na Gymnáziu v Tachově, následně pokračovala ve studiích marketingové komunikace a PR na Fakultě sociálních věd UK. Občas si zahraje nějakou vedlejší roli ve filmu nebo seriálu, což bere jako svůj koníček. Ale zejména zůstala věrná svému oboru a pracuje už čtvrtým rokem v technologickém startupu, kde je její běžnou agendou obsahový marketing.
