Sabrina, tajemství mladé čarodějnice: Dobré čarodějky se vracejí

K nejčastějším schopnostem přisuzovaným čarodějnicím patří záškodná magie, tedy kletby a uhranutí, také věštění a někdy dokonce nekromancie čili probouzení mrtvých. Už od starého Řecka si však tato hrůzyplná představa konkurovala s přesně opačnou pověstí.

 

Snad ve všech kulturách totiž žily moudré a vážené ženy, šamanky, které znaly léčivé vlastnosti rostlin a radily lidem s trápeními na duši. I v Bílých Karpatech ještě do nedávna přežívala tradice bohyň, kterou se podařilo úplně vymýtit až nacistům a komunistům. 

 

Vědění a rituály, jejichž kořeny sahaly hluboko do pohanských dob, však v našich končinách nejvíce potírala římskokatolická církev. Kouzla a věštění nejenže nabourávaly její monopol na spirituálno, mužům v sutanách také vadila představa silné ženy, která se nenechá spoutat přísnou morálkou doby.

 

Za teorii o pohanském původu evropského čarodějnictví byla britská antropoložka Margret Murray zprvu vysmívána, pozdější výzkum jí ale dal zapravdu. Její myšlenky navíc daly vzniknout jednomu z největších novodobých pohanských náboženství. Kult jménem Wicca kombinuje evropské předkřesťanské tradice s prvky New Age a praktikuje jej na osm set tisíc lidí převážně v anglicko-jazyčných zemích.

 

Nejde přitom o žádné satanisty, ale naopak o bílou neboli lidem prospěšnou magii. Takto fenomén čarodějnictví ostatně nahlíží i většina filmů a seriálů posledních deseti, dvaceti let. Zpravidla se neodehrávají v chaloupce na kuří nožce, ale v současném světě, který čarodějnice ochraňují před všemožnými démony.

 

Již klasickým je komiks z šedesátých let o čarodějnické učednici Sabrině, která právě objevuje svoje magické schopnosti a učí se je ovládat. Podle tohoto námětu vzniklo hned několik seriálů pro mladé, přičemž globálního úspěchu se dočkal hraný seriál z devadesátých let, i poslední, počítačově animované zpracování, které má v červenci českou premiéru na Disney Channel.