Všechny barvy Brazílie

Sledujte na MTV 00s na skylink Live TV Sledovat

Během Olympiády se Brazílie dostala do středu zájmu celého světa. Zaposlouchali jsme se proto do divokých rytmů této fascinující země.

Když se řekne brazilská hudba, vybaví se člověku extravagantně vyparádění karnevaloví tanečníci vlnící se na sambodromu. A možná ještě bossa nova o tropickém večeru na pláži. Rytmy, které se linou zemí velkou jako půl Evropy, jsou však až neuvěřitelně rozmanité stejně jako sama Brazílie. Odráží se v nich její pohnutá historie a vycházejí z domorodých kultur, tradic přivezených v podpalubí otrokářských lodí i evropských vlivů.

Právě proto v Brazílii vznikla dlouhá řada jedinečných hudebních stylů, jejichž jména toho nezasvěcenci mnoho nepoví: sertanejo, pagode, tropicalia, maracatu, embolada, frevo, forró, axé, brega a tak dále. Všechny mají kořeny, které alespoň z části sahají až na druhý břeh Atlantiku a pod žhavým brazilským sluncem splynuly v třeba i dost nečekané nové tvary. Brazilci ostatně o místní scéně rádi říkají, že je kanibalistická – spolkne a přežvýká cokoliv, co jí přijde pod ruce.

Například takové choro je populární hudba čerpající inspiraci mimo jiné z kubánské habanery nebo polské mazurky. Tento styl se ustálil koncem devatenáctého století, zatímco samba dostala svoji podobu až ve dvacátých letech. Tehdy se divokých rytmů ulice chopili lidé jako Noel Rosa a začaly vznikat školy samby, které v chudých čtvrtích Ria dodnes plní významnou sociální funkci. A ze samby v padesátých letech vznikla bossa nova. V obou dvou nejslavnějších brazilských stylech jsou černé rytmy spíše ozvěnou, znějící v hudebním rámci evropské tradice.  

Velmi přímo z tradic rovníkové Afriky ovšem vychází hudba, která doprovází představení capoeiry, zábavy na pomezí tance a bojového sportu. Kruh kolem právě cvičícího kolegy většinou improvizuje, a to na berimbau, atabaque a pandeiro. 

Ne náhodou tyto nástroje připomínají ty, které zněly západní Afrikou dávno před příchodem otrokářů. Inspirováni předkolumbovskými kulturami brazilští hudebníci také jedinečným způsobem adaptovali žánry jako jazz, rock, reggae, hip-hop či elektronickou hudbu. Rytmy džungle prosákly dokonce i do brazilského death metalu, třeba v případě legendy devadesátých let, Sepultury. A ještě více „etno“ je metalová formace Soulfly, kterou založil frontman Sepultury Max Cavalera na přelomu tisíciletí. Brazilci se s tím prostě nepářou – hudba je ostatně jen jedna a hlavní je, aby dobře zněla.

Více najdete v tabletovém magazínu, který je dostupný pro iOS a Android, nebo pro PC.

Brazilská hudba na Skylinku