Snění o svobodě

Jeden z klíčových momentů Cashova života klade biografie z pera Michaela Streissgutha do roku 1951. Tehdy muzikant sloužil jako poddůstojník u výzvědné jednotky amerického letectva v bavorském městečku Landsberg. 

Ve zdech zdejší pevnosti byl po nezdařeném puči vězněn Adolf Hitler, právě tady napsal Mein Kampf. V okolí za války fungovalo hned několik koncentračních táborů a to vše se nesmazatelně vepsalo do atmosféry tohoto místa. Není se čemu divit, že se tam devatenáctiletý rodák z bavlníkové plantáže v Arkansasu necítí dobře. 

Cash má za úkol přepisovat rádiovou komunikaci Sovětů, i když vůbec neumí rusky. Když jednoho dne prohodí psací stroj zavřeným oknem, dostane od nadřízeného volno a prášky na nervy, načež začne hrát v první vlastní kapele The Landsberg Barbarians. A právě tehdy napíše svoji nejznámější písničku o odsouzenci, který sní o svobodě, zároveň si ale uvědomuje, že je jeho trest zasloužený.

V roce 1966 přitom v kalifornském Folsom State Prison skutečně vystoupí, stejně jako o dva roky později. Nahrávka živého koncertu, ke kterému jej přemluvil tehdejší guvernér státu Ronald Reagan, se i díky emocionálním reakcím potetovaného publika stane jedničkou country hitparád a jedním z vrcholů Cashovy hudební kariéry. Pár dní na to si mimochodem vezme svoji osudovou lásku June Carter, která s ním prožije pětatřicet let. 

Jsou to roky mnoha vrcholů, ale i tvrdých pádů, které zpravidla zapříčiňuje Cashova konzumace drog. V polovině šedesátých let je těžce závislý na amfetaminu a lécích. Na podzim roku 1967 po několika probdělých dnech dokonce uteče umřít do jeskyně uprostřed divočiny. Z vězení jménem závislost se mu vždy nakonec podaří vysvobodit, koncem devadesátých let mu však diagnostikují neurodegenerativní nemoc. Na podzim 2003 Cash umírá, čtyři měsíce potom, co jej navždy opustila jeho June. 

Více najdete v tabletovém magazínu, který je dostupný pro iOS a Android, nebo pro PC.