Květinová kometa

Janis Joplin by v těchto dnech bylo třiasedmdesát, užívala by si zasloužené slávy, vystupovala v talk shows a třeba by pěstovala růže na farmě, kterou by si pořídila v rodném Texasu. Tedy možná by žila přesně tím způsobem, který se jí jako dvacátnici tolik příčil. Jenže potom, co světu dala písně jako „Me And Bobby McGee“ nebo „Piece Of My Heart“, skončila životní cesta Janis Joplin v pouhých sedmadvaceti letech předávkováním heroinem.

Joplin byla snad odjakživa individualistka a rebelka. V šestnácti se přidala k beatnikům bouřícím se proti upjaté společnosti a diskriminaci barevných, a za školou objevila černošskou hudbu, která se jí stala stálou inspirací. V devatenácti navštívila hipísáckou kolonii poblíž Los Angeles, kde nakonec na pár let zůstala.

Začala ovšem nezřízeně pít, brát tvrdé drogy a vést hodně divoký sexuální život, zatímco si přivydělávala hraním po barech. V roce 1965 se tedy na chvíli vrátila k rodičům, dokonce začala chodit na univerzitu. Jenže pak dostala nabídku zpívat v kapele a nebylo co řešit.

V jejím čele na sebe poprvé upozornila v roce 1967 na kalifornském festivalu Monterey s černošskou písní „Ball And Chain“, která srovnává lásku s otrokářstvím. Joplin s kapelou na pódiu stála jen devět minut, které se však staly v dějinách moderní hudby nezapomenutelnými. Drobná dívka slova křičela i šeptala, naléhavě žadonila a zalykala se. The Who, The Jimi Hendrix Experience, Jefferson Airplane nebo Grateful Dead byli na festivalu vedle Joplin jen statisté.

Ten rok vrcholilo hnutí hippies takzvaným Létem lásky, jehož středobodem bylo San Francisco a Joplin jednou z jeho ikon. Hudebníci i ostatní umělci bořili všemožné konvence, experimentovali s halucinogenními substancemi, hlavně s LSD. Zatímco Joplin objížděla Ameriku a nechyběla ani na legendárním Woodstocku, její pití se zhoršovalo. Na pódiu běžně držela v jedné ruce mikrofon a v druhé láhev whisky. 

Její nekonečná touha po svobodě, kterou Joplin nechtěla nebo neuměla ovládnout, se jí nakonec stala osudnou. A když v říjnu 1970 v hollywoodském hotelu vyhasl život této výjimečné hudebnice, předznamenalo to konec celé éry: brzy měly odkvést i květinové děti.