Johannes Brahms: Skromný génius s velkým srdcem

Brahmsovo jméno se často vyslovuje jedním dechem s velikány Bachem a Beethovenem, alespoň ve známém bonmotu o třech B hudby devatenáctého století. Ve své době však jeho nekonvenční osobnost narážela hlavně na nepochopení. Zatímco na svých procházkách Vídeňským lesem rozdával dětem sladkosti, s dospělými si nikdy moc nerozuměl. „Pověst bručouna nezískal Brahms úplně bez zásluhy,“ vzpomínal jeho žák Gustav Jenner. „Málokdo ale dokáže být tak milý, jako se občas choval on.“

 

V průběhu šedesátých let devatenáctého století se Brahmsovy skladby stávaly čím dál populárnějšími a skladatel začal vydělávat značné peníze. Přesto žil v maličkém bytě, kde se místo drahého nábytku tyčily jen stohy papíru a knih. Elegantní Vídeň se Brahmsovi smála kvůli staromódnímu plnovousu a levnému oblečení, zatímco on svoje jmění raději rozdával chudým a nadaným hudebníkům. 

 

Sám totiž pocházel z těch obyčejnějších poměrů. I když Brahms strávil většinu života ve Vídni, narodil se v roce 1833 v Hamburku. Nadání zřejmě zdědil po otci, který ovládal dlouhou řadu hudebních nástrojů. Jako muzikantovi se mu ale nedařilo prosadit, s o sedmnáct let starší švadlenou Johannou živili své tři děti jen s obtížemi. Dospívající Brahms tak musel přispívat do rodinného rozpočtu jako pianista v tančírnách.

 

Z jeho prvních větších krůčků na poli komponování se toho bohužel moc nezachovalo, protože perfekcionista Brahms mnoho svých zejména raných děl spálil. Stejně jako dopisy od skladatelky a pianistky Clary Schumann, se kterou se seznámil přes jejího manžela. „Jakoby sestoupil přímo od Boha, tak mistrně nám hrál,“ zapsala si o jejich prvním setkání do svého deníku.

 

Potom, co se Robert Schumann pokusil o sebevraždu a skončil v sanatoriu pro choromyslné, našla Clara oporu v Brahmsovi. Jejich neobyčejný vztah, který se pohyboval mezi hlubokým přátelstvím a nenaplněnou láskou, trval až do její smrti. Blízcí mu byli také kolegové Antonín Dvořák, jemuž významně pomohl ke slávě, a Johann Strauss mladší. Brahms jednou poznamenal, že by dal cokoliv za to, kdyby byl autorem valčíku Na krásném modrém Dunaji. I navzdory své skromnosti však ovlivnil celé generace skladatelů a zapsal se do dějin hudby.