Franz Schubert: Když géniové umírají mladí

Schubert se narodil posledního ledna 1797 ve vesničce na okraji Vídně, kterou mezitím pohltilo velkoměsto. Byl jedním ze čtrnácti dětí, z nichž se však dospělosti dožilo jen pět. Jeho matka pocházela ze Slezska a otec, syn moravského sedláka, byl učitelem v sousední vesnici.

 

Těžko říct, po kterém z rodičů zdědil svoje neobyčejné nadání. Otec rozhodně nebyl nijak proslulým hudebníkem, malému Franzi však alespoň předal základy hry na housle. V sedmi letech vstoupil do pěveckého sboru místního kostela, jehož kapelník jej brával do nedalekého obchodu s piany, kde se Franz mohl vyřádit na prvotřídních nástrojích. 

 

V té době hrával violu v kvartetu s otcem a bratry, pro které napsal i svoje první skladby. Už tehdy si Franze všimla největší hudební autorita tehdejší Vídně Antonio Salieri, dnes známý hlavně jako sok Amadea Mozarta. Uchvátil jej chlapcův čistý hlas a Schubert se díky němu dostal do císařského pěveckého sboru, kde získal další hudební vzdělání.

 

Malého génia nešlo přehlédnout, takže sbor brzy mohl dirigovat, a Salieri jej začal soukromě učit hudební teorii a kompozici. Chlapec pro sbor napsal několik skladeb a v šestnácti složil první symfonii. Po škole začal Schubert vyučovat se svým otcem a přivydělávat si jako soukromý učitel, mimo jiné u hraběte Esterházyho v jihoslovenských Želiezovcích. 

 

Postupem času se kolem širší veřejnosti stále neznámého hudebníka začala tvořit skupina obdivovatelů, která zavdala pozdějším spekulacím o Schubertově homosexualitě. Pořádali setkání zvané schubertiády, na kterých se muzicírovalo a diskutovalo, než je rozprášila Metternichova policie, která v nich viděla revoluční aktivity. 

 

Na vrcholu tvůrčích sil se však začalo zhoršovat Schubertovo zdraví. Koncem roku 1828 trpěl horečkami a přestal být schopen přijímat pevnou potravu. Na smrtelné posteli v bytě bratra Ferdinanda si nechal zahrát Beethovenův smyčcový kvartet číslo 14, než vydechl naposled. Jako příčina úmrtí byl diagnostikován břišní tyfus, některé symptomy však ukazují spíše na syfilis. 

 

Za svého života se přílišného uznání nedočkal, jeho sedm symfonií a na patnáct set dalších skladeb začalo být objevováno až desítky let po Schubertově smrti. Dnes platí za jednu z největších hudebních osobností své doby a můžeme se jen domýšlet, jak obsáhlé by bylo jeho dílo, kdyby mu bylo dáno více času.