Frank Sinatra: Těžké časy usměvavého šviháka

V květnu uplynulo od Sinatrovy smrti sedmnáct let, na vrcholu svojí kariéry však stál už téměř před půl stoletím a jeho hvězda září dodnes. Její vzestup začal jednoho listopadového dne roku 1942, kdy přemluvili vlivného producenta Roberta A. Weitmana, aby zajel až kamsi do New Jersey podívat se na nadějného zpěváka. Prý má kouzlo, kterému beznadějně propadají zejména ženy. A samozřejmě taky výborně zpívá.

 

To už však Sinatra dokazoval pár let jako vokalista big bandů Harryho Jamese a Tommyho Dorseye, jak skvělým zpěvákem je. Pověstný perfekcionismus a dříčství pochytil od Dorseye, jež se mladému Sinatrovi stal bezmála otcem. A také při výstupech, kdy se zbytkem kapely soupeřil o pozornost publika, v sobě objevil šoumenství. Ovšem až posun na sólovou dráhu znamenal zrození legendy, jak ji známe dnes.

 

Vedle nesporného talentu, píle a charismatu měl na Sinatrově úspěchu zásluhu také muž jménem George Evans, zpěvákův tiskový mluvčí. Dostával Sinatru na titulní stránky způsoby, jaké jsou dnes naprosto běžné a nikoho nepřekvapí. To on je před sedmi desítkami let objevil, respektive poprvé aplikoval v hudebním průmyslu. Neváhal ani novinářům přihrávat smyšlené historky o Sinatrově dětství či těžkých začátcích.

 

Co je tedy z mýtů, které se k Sinatrovi vážou, vlastně pravda? Například jeho těžký příchod na svět. Malý Frankie dlouhé sekundy nedýchal, až jej všichni považovali za mrtvorozeného. Jeho babička naštěstí zůstala duchapřítomná a dítě probrala studenou vodou k životu. Samotný porod byl problematický a Sinatrovi po zákroku zůstala památka na kleště v podobě trvalé deformace lalůčku levého ucha. Málokdo také ví, že se Sinatra údajně dvakrát pokusil o sebevraždu.