Courtney Love: Drsňačka, co se nebojí

Být rockovou hvězdou, kamarádit se s Eltonem Johnem a získat Oscara – to si ve svém deníčku vytyčila za svoje životní cíle třináctiletá Courtney. A nutno říct, že je ve svých padesáti letech skutečně splnila. Tedy až na toho Oscara, i když Zlatý glóbus za roli ve Formanově Lid versus Larry Flynt (1996) také není k zahození.

 

Její cesta ovšem byla všechno, jen ne lehká. Několikrát se propadla na samotné dno, posledně v roce 2005, když byla soudem poslána do léčebny pro drogově závislé a málem přišla o veškerý majetek. Podle svých slov je dnes čistá jako lilie, tedy když si člověk odmyslí cigaretu, bez které se Love neobejde. Velkou krizí si samozřejmě prošla i po sebevraždě Kurta Cobaina v roce 1994. Jejich vztah dnes popisuje jako „ne zrovna vtipný“, ostatně oba vězeli po uši v závislosti na heroinu. Cobainova smrt podle Love nejvíce poznamenala jejich dceru Frances Bean.

 

Ostatně ani Love svého otce nikdy nepoznala. S matkou žila v alternativní komuně na oregonském venkově nebo na cestách po světě, než jí bylo odebráno právo se o Courtney starat. Jejím dědečkem je údajně Marlon Brando, který měl poměr s její babičkou Paulou Fox, známou autorkou knih pro děti.

 

V křehkých patnácti odletěla do Japonska, kde se živila jako striptérka: „Byli na mě hodní, mezi představeními jsem cvičila na kytaru a našetřila jsem si na cestu do Irska.“ V Dublinu se ponořila do místní punkáčské komunity, navštěvovala koncerty i nahrávání U2. V roce 1989 založila v Los Angeles kapelu Hole, tedy díra, která se v polovině devadesátých let stala jednou z nejznámějších formací alternativní rockové scény. Samozřejmě na tom má zásluhu také prominence její frontmanky, Hole však hrají chytrou a invenční hudbu s anarcho-feministicky zabarvenými texty Courtney Love. Stojí za to si je poslechnout.