Bob Marley: Rytmy, co zpřetrhávají okovy

Marleymu bylo sedmnáct let, když natočil svoji první píseň. Psal se rok 1962, a Jamajka oslavovala získání nezávislosti. Většina obyvatel ostrova však žila v chudobě, kterou slabý a zkorumpovaný stát nedokázal řešit. Hlavní město Kingston ovládaly gangy a politika více než cokoliv jiného připomínala občanskou válku.

 

Když se řekne Jamajka, představíme si tropický ráj s bílými plážemi. Místní ovšem dobře vědí, že jsou nasáklé krví. Britové totiž z ostrova udělali jednu velkou plantáž cukrové třtiny, kam po dvě staletí směřovaly lodě plné otroků z rovníkové Afriky. Ti začátkem devatenáctého století tvořili přes 95 procent obyvatelstva země, kterému ovšem ještě dlouho vládla jen hrstka bělochů.

 

Otrokářství a rasismus se dodnes vznáší jako temný stín nad jamajskou společností a hrálo velkou roli i v životě Boba Marleyho. Přijal rastafariánské náboženství, jehož přívrženci věří ve druhý návrat Mesiáše. Tím prohlásili etiopského císaře Haile Selassie, kterého velebili jako symbol boje proti kolonialismu a za emancipaci Afričanů. I těch novosvětských, kteří v Africe třeba nikdy nebyli, ale chápali ji jako svoji spirituální vlast. 

 

Důvodem, proč se Marley ve své víře i písních neustále vrací na černý kontinent, je také jeho otec. Jediná dochovaná fotka Norvala Sinclaira Marleyho ukazuje zahořkle se tvářícího muže v sedle koně a s kloboukem na hlavě. Barva jeho kůže je sněhobílá. Vysloužilý námořník jeho Veličenstva na Jamajce dozoroval zemědělské práce, zatímco obtěžkával dcery bývalých otroků. Zplodil s nimi několik dětí, o jejichž osud se dál nestaral. 

 

Ty přitom vyrůstaly jako vyděděnci. I malý Bob měl světlejší pleť než ostatní děti, které jej kvůli tomu neustále šikanovaly. Aby lépe zapadal, mazal si prý obličej krémem na boty. Tyto zkušenosti jej nakonec dovedly mezi rastafariány a k fixaci na africké kořeny.

 

„To bílé v něm ho nakonec zabilo,“ řekla později Marleyho vdova Rita, a měla pravdu. Bob Marley zemřel 11. května 1981 ve věku pouhých šestatřiceti let na rakovinu kůže, která je u lidí tmavé pleti velmi vzácná. Predispozici tedy patrně zdědil po otci. Marleyho smrt přitom nebyla nutná, lékaři mu nemoc diagnostikovali už o tři roky dříve. 

 

Operaci ovšem odmítl, protože rastafariánská víra zakazuje zásahy do lidského těla. Bez ohledu na horšící se zdravotní stav dále koncertoval, a když nakonec svolil k chemoterapii, bylo už pozdě. Metastáze se rozšířily do jeho mozku, jater i plic. Byl pochován v rodném městečku Nine Miles spolu se svou kytarou Gibson Les Paul, fotbalovým míčem, větví marihuany, prstenem od etiopského prince a biblí.