Bob Dylan jak ho neznáte

Sledujte na MTV 00s na skylink Live TV Sledovat

Fanoušci Boba Dylana nevěří svým uším: folková legenda si ke svým pětasedmdesátým narozeninám daruje už druhou desku, na které přezpívává Sinatru.

Král folku nemíval s cover verzemi přílišný úspěch: už jeho první album z roku 1962, které obsahovalo jen dvě původní písně, bylo spíše propadák, stejně jako kompilace Self Portrait z roku 1970. Přesto loni vydal desku Shadows of the Night, ve které zpívá hity třicátých a čtyřicátých let. A to ne snad ve folkovém hávu, ale naopak celkem konzervativně, v podání velmi blízkém původnímu zvuku z doby před osmdesáti lety. Stejnou sbírkou staré klasiky je přitom i právě vydané Dylanovo sedmatřicáté studiové album Fallen Angels. Co se to s ním děje?

Na obou nahrávkách rovněž neuslyšíte typické krákorání, Dylan se snaží o co nejčistší zpěv. Nutno říct, že mu to jde velmi dobře, a když se fanoušek folku přenese přes to, že jeho idol najednou plave v úplně jiných hudebních vodách, nebude litovat. Alba byla nahrávána v komorní atmosféře s pouhými pěti hudebníky, a skutečně zní téměř intimně, jako zpěvákovo vyznání lásky klasice populární hudby a především jeho velkému vzoru.

Vlezte mi na záda

Už po vydání první desky v lednu loňského roku tedy Dylanovi vrstevníci kroutili hlavou nad touto hudební „zradou“. To však byl záměr věčného rebela Dylana. „Měl jsem toho po krk, být hlásnou troubou jakési generace,“ svěřil se novinářům. „Tuhle svou image jsem musel nabourat.“ Mladší ročníky přitom kombinaci Dylan-Sinatra přijaly s nadšením, například ve Velké Británii se Shadows of the Night okamžitě vyhouplo na špici prodejnosti a aktuální Fallen Angels si vede podobně. Chválou přitom nešetřila, respektive nešetří ani kritika.

Uvidíme, kam se Dylan při boření své legendy vydá příště. Už tři čtvrtě století stále hýří energií a odvahou pouštět se do nových věcí. Kdyby na příští desce třeba rapoval nebo hrál tvrdý metal, to by teprve byla legrace.

Bob Dylan na Skylinku