Ztratili jsme Stalina – Aneb kdo s koho

Sledujte na JOJ Cinema HD na skylink Live TV Sledovat

Vysmát se mocným v demokracii je zdravé. Vysmát se mocným v diktaturách je úlevné, ale ne bez rizika. Vysmát se mocným v Rusku se rovná sebevraždě.

Píše se rok 1953. Stalin už déle než 12 hodin leží na podlaze své pracovny v kaluži vlastní moči. Členové politbyra a sovětské vlády se pomalu slétají, aby nad tělem umírajícího vůdce hořekovali a zároveň se připravili na nemilosrdný boj o uprázdněný trůn. Všem je jasné, že příští hodiny a dny rozhodnou o tom, kdo se odebere na popraviště, kdo do gulagu a kdo bude smět mávat pracujícímu lidu z tribuny na Rudém náměstí i při příštích oslavách Velké říjnové socialistické revoluce. Film s patřičnou jízlivostí a obří dávkou černého humoru ukazuje, jak se s touto delikátní situací soudruzi popasovali. A udělal to tak dobře, že jeho promítání bylo v Rusku na pokyn nejvyšších míst zakázáno. Lze si představit lepší doporučení?

Staří známí

Dva klíčové tvůrce, kteří se podíleli na vzniku této britsko-francouzské komedie, již dobře známe. O režisérovi Armandovi Iannuccim jsme před časem psali v souvislosti s jeho půvabnou adaptací Dickensova románu Kouzelný svět Davida Copperfielda (magazín č. 20/2021), Fabiena Nuryho, spoluautora komiksové předlohy filmu jsme zase představili jako scenáristu a režiséra vynikajícího francouzského seriálu Policie Paříž 1900 v čísle 17/2021. Spojením obou vznikl kongeniální tým, který vytěžil z námětu maximum a divákům naservíroval nejen extra porci smíchu, ale i pocit zadostiučinění z toho, že i ty nejmocnější může občas dohnat spravedlivá odplata.

Čeká tě krásný spánek, starouši. Převezmu to.
Lavrentij Berija

Můžeme se smát?

Je zřejmé, že se tvůrci někdy odchylují od historických fakt. Nicméně zpodobení dobové atmosféry je natolik realistické, že i vyfabulované scény jako například Berijova smrt z rukou rozlícených mstitelů působí kupodivu pravdivěji než historická skutečnost. V jiných případech zase Nury domýšlí situace, o kterých sice neexistují přímá svědectví, ale bylo na ně zaděláno z logiky věci. Tak třeba scéna, v níž členové politbyra nejsou schopní (a možná ani ochotní) přivolat k umírajícímu Stalinovi lékaře, vychází z faktu, že většinu doktorů nechal paranoidní generalissimus během protižidovské kampaně povraždit. Lov na těch několik vetchých či zcela neschopných felčarů v moskevských ulicích, z kterých je nakonec splácáno třesoucí se a již zbytečné koncilium, je přízračný i příznačný. A tak se to má v tomto filmu se vším. Každý smích je vykoupen mrazením a otázkou, zda je v pořádku se tak dobře bavit, když se na nás z pozadí každého vtipu šklebí násilí a utrpení. Jenže smíchu se prostě ubránit nelze. Už proto, že pachtění všech těch ambiciózních lumpů, jejich intriky, komploty i strach o vlastní životy generují nádherně absurdní a tragikomické situace, s jakými se běžný smrtelník nemá šanci potkat.

Ačkoliv je film plný hvězd, je potřeba vyzvednout především čtyři z nich. Simon Russell Beale si zahrál démonického Beriju, Michael Palin Molotova, Jason Isaacs se s gustem stylizoval do bohatýrského generála Žukova a Steve Buscemi do Nikity Chruščova. Zdá se, že si své role opravdu užili. Až zhlédnete břišní souboj Chruščova s Berijou na Stalinově večírku, pochopíte proč.

Steve Buscemi (* 13. prosince 1957)

Rodák z New Yorku a jeden z nejpopulárnějších amerických herců současnosti začínal jako hasič. Poté, co dlouho nemohl prorazit, si jeho výrazné tváře všiml Jim Jarmusch. Skutečným zlomem v jeho kariéře byla spolupráce s Quentinem Tarrantinem na filmu Gauneři. Jeho filmografie čítá desítky titulů, mezi nimi i kultovní pecky jako Fargo, Barton Fink, Big Lebowski, Pulp Fiction a mnoho dalších. 

Previous Next

Ztratili jsme Stalina

Hodnocení FDB 71,5 % | Hodnocení redakce