Filmová recenze – Ženy na tahu

Na jedné straně humor, na druhé trýzeň a sebezpytování: kombinace, u níž setsakramentsky záleží, jak ji vybalancujete. Druhý celovečerní film Šimona Holého A pak přišla láska… balancovat umí.

Šimon Holý patří k režisérům, kteří rádi prozkoumávají neprozkoumané. Na třaskavé půdě se ocitl už se svým debutem Zrcadla ve tmě, jenž rozdělil kritickou i diváckou obec na dva nesmiřitelné tábory. Druhý snímek myslí na divácký komfort o něco víc, nicméně ve tvaru i tématu stále nepřestává hledat. Dokonalým spojencem je mu v tom Pavla Tomicová, jež tu překračuje hranice „pouhé“ protagonistky. Holý ji i kolegyně, Saru Venclovskou, Terezu Hofovou a Elišku Soukupovou, vybavil čtyřstránkovým textem a na place je pak nechal bohatě improvizovat. Výsledkem je po herecké stránce vyzrálý a vpravdě šťavnatý tvar, v němž dialogy „zvoní“ a udávají tempo, byť je inscenuje v dlouhých statických záběrech.

Výkon Tomicové v roli matky-psycholožky, jež „má taky nárok na úzkost“, ční nad ostatními jako Eiffelovka: herečka v ní dokonale propojuje dramatický talent a dar sebeironie. Plakáty sice příběh propagují přes esoteriku – Tomicová s „dcerou“ na „očistném“ víkendu u kartářky, hlavním tématem jsou tu však vztahy. Mezi matkou a dcerou, ke světu, jemuž čím dál méně rozumíme, a samozřejmě k mužům. Ti ve filmu chybí, ale skrze bolestnou zkušenost hrdinek jsou přítomni víc, než by samy chtěly.

Ve své podstatě tuctový příběh o sebehledání tak funguje nejlépe daleko od tarotových stolků a sebezpytných seancí, v dialozích, jež zavánějí banalitou, ale o postavách a jejich nejistotách řeknou paradoxně nejvíc. Stačí kupříkladu, aby psycholožku v krizi posadil režisér za volant a nechal ji bloudit po českém venkově: scéna divácky vděčná, obsahově výmluvná a herecky i realizačně tak skvostná, že by se měla vyučovat. Naopak zcela zbytečné jsou rádoby kontextové přílepky v úvodu a závěru a vlastně i poněkud bezradná pointa s houbičkami. Jako celek ale Holého film neuráží a výkon Tomicové patří k tomu nejlepšímu, co české stříbrné plátno zažilo.

Previous Next

A pak přišla láska

Hodnocení redakce