Viscontiho nádherná prázdnota

Drama v pravém slova smyslu představuje poslední natočený snímek legendárního italského režiséra Luchina Viscontiho Nevinný.

Když klasik zpracovává klasika, může z toho vzejít buď nudná snůška klišé, nebo geniální dílo. Viscontimu se podařila, jak jinak, ta druhá možnost. Drama o spalující vášni i žárlivosti se odehrává na sklonku 19. století v prostředí italské smetánky. V pompézních kulisách šlechtických sídel a v honosných róbách se potkávají naprosto prázdní lidé. Tento film je dokonalým obrazem úpadku tzv. nejvyšších společenských vrstev přesně v duchu literární předlohy, kterou napsal Gabriele d’Annunzio.

Nevinný představuje zdánlivě minimalistický film, aspoň co se děje týče. Základem všeho jsou milostné pletky a jedno manželství. Přesto se Viscontimu podařilo vytvořit univerzální příběh, který je založený na detailech, na okamžicích, ale to vše rozhoduje o lidském životě.

Hlavní hrdina Tullio (Giancarlo Giannini) je dokonalou ukázkou vysoce postaveného muže v době dekadence konce 19. století. Je bohatý, pohledný, arogantní, sebevědomý a krutý. Má krásnou ženu Giulianu (Laura Antonelli), kterou kdysi doopravdy miloval, ale po letech manželství dává přednost jiným dámám. Svými zálety se nijak netají, naopak, milenky z něj činí ještě přitažlivějšího muže. Ovšem ne pro všechny platí stejný metr. On se může beztrestně zaplést s ještě stále mladou a okouzlující Teresou (Jennifer O'Neill), ovdovělou hraběnkou, která se stejně jako on utápí v sebelítosti a sebedestrukci. Ke zvratu však dochází, když Tullio zjistí, že jeho manželka má vztah s mladým spisovatelem. V tu chvíli s ním začnou cloumat emoce – chvíli žárlí, chvíli svou ženu bezmezně opět miluje. Dokonce Giulianě nabídne, že na všechno zapomene, když bude zase znovu jeho. Jenže ona je těhotná a samozřejmě ne se svým zákonným manželem…

Překvapivé na tomto snímku je také to, že se Visconti, coby známý neorealista, vydal cestou zcela klasického vyprávění. Nepotřebuje žádné razantní předěly, neodbíhá od hlavní dějové linky, prostě chronologicky vypráví tragický příběh obrovské lásky, nebo možná spíše nenávisti. Tím, co vytváří celkovou atmosféru, co charakterizuje všechny postavy, nejsou v důsledku jejich činy, ale to, jak vypadají. Snad i kostýmy, u dam s ostrými pasy a paraplíčky, napovídají, o koho se jedná, nakolik je takový člověk svázaný konvencemi, zda je schopen nějakého citu.

Nevinný je jednoduše vrcholným dílem, jedním z nejkrásnějších Viscontiho filmů, který vás okouzlí svou pompézní výpravou. K celkovému úspěchu snímku samozřejmě přispěl velkou měrou také Giannini, který zde konečně vystoupil ze škatulky komika a plně se položil do postavy rozervaného aristokrata. Ten, zahrnut bohatstvím, vlastně neví, jakým mužem ve skutečnosti je. Velký film v režii velkého režiséra ꞊ velkolepý zážitek.

Zajímavost

Visconti původně chtěl, aby se hlavních rolí ujali Alain Delon a Romy Schneider. Ale Delon byl vázán smlouvou jinde a milion dolarů, které by při odstoupení od smlouvy zaplatil, mu italská produkce vyplatit nemohla. Schneider byla tehdy navíc těhotná, takže Visconti nakonec vybral Lauru Antonelli a tehdy málo známého Giancarla Gianniniho.

Nevinný

Hodnocení FDB 77,3 % | Hodnocení redakce