Umění žít a žít uměním

Sledujte na Film Europe HD na skylink Live TV Sledovat

Životopisné drama s Willemem Dafoem v roli Piera Paola Pasoliniho.

Film se vrací do roku 1975 a mapuje poslední měsíce režisérova života mezi dokončením skandálního snímku Saló aneb 120 dní Sodomy a jeho brutálním ubitím homosexuálním prostitutem. 

Film Pasolini je jako milostný dopis od jednoho ikonického italského umělce druhému. Režisér Abel Ferrara je dalek klišé hollywoodských životopisných filmů. Naopak natočil film, který rozhodně jen neklouže po povrchu a netematizuje senzace (u Pasoliniho coby dost otevřeného homosexuála by bylo jednoduché skandalizovat jeho život a bylo by to nesmírně hollywoodské). Je to snímek složený z fragmentů, je velmi intenzivní, možná by se dalo říct, že se jedná o jednu z nejintuitivnějších a nejzáhadnějších filmových biografií, které byly natočeny.

Snaha zachytit nezachytitelné

Námětem filmu je samozřejmě sám velký Pier Paolo Pasolini, ikonický režisér poválečné filmové generace. Hraje ho Willem Dafoe, jenž se očividně naprosto vžil do role intelektuála a umělce, což byl poměrně běžný typ pozemšťana v polovině 20. století, rozhodně běžnější než dnes. Pasolini však nebyl jen režisér, byl to také spisovatel, esejista a filozof. A především to byl muž, který se nijak netajil svým osobním životem. Stejně tak otevřeně vyjadřoval své názory na italskou, západní a globální společnost – vlastně na celou civilizaci. Byl komunistou, ateistou a ostrým kritikem autoritářské vlády i kapitalismu. Žil relativně otevřeným životem jako homosexuál, což bylo na tu dobu v Itálii poměrně vzácné. 

Byl jsem v pekle a poznal věci, které neruší sny jiných lidí

Zlí jazykové někdy tvrdí, že zemřel v duchu svých filmů. V roce 1975 byl ubit a ještě přejet na pláži při incidentu s homosexuály. V době své vraždy právě dokončil svůj nejznámější film Saló aneb 120 dní Sodomy podle knihy markýze de Sade. Osud?

A tohle vše budete moci sledovat i v tomto vynikajícím a zároveň velmi neobvyklém snímku. Je to jako mozaika, v níž se prostupuje minulost s přítomností, s posledním dnem Pasoliniho života. A Ferrara si vše náležitě vychutnává, i vás, diváky. Každá scéna má svůj vlastní čas. Není kam spěchat. Tiché pasáže založené na obrazu střídají filozofičtější party a střih, najednou jste v Sodomě, střih, sledujete Pasoliniho doma s matkou, střih, rozhovor, střih, noční ulice, střih, vzpomínky na mládí, střih Sodoma, střih, ulice s prostituty, střih… Tohle není napodobování zbožňované ikony, tohle je otevřené vyznání génia géniovi.

Pasolini