Tarantinova Devátá

Sledujte na HBO na skylink Live TV Sledovat

Nebudu vás zdržovat představováním jednoho z nejznámějších režisérů současnosti. I kdyby někdo z vás náhodou jméno Quentin Tarantino neznal, málokdo neviděl Pulp Fiction, projekt, který sám Tarantino nejspíše již nepřekoná. Rozhodně se o to ale pokusil v jeho zatím posledním veledíle.

Film se odehrává tenkrát v roce 1969 v Hollywoodu a bravurně ho odehrávají Brad Pitt a Leonardo DiCaprio. Vidět dva takové formáty pohromadě je upřímně povznášející zážitek, nad kterým musí zaplesat srdce každého fanouška kinematografie. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že na jednom plátně pro dvě charismata téhle kapacity často není místo. Obě hvězdy vydávají tak intenzivní zář, že ostatní pro ni téměř nejsou vidět. Ve filmu se objevuje Al Pacino, Emile Hirsch i Margot Robbie, ti ale jakoby sekundovali dvojici, která narativ jednoznačně vede. To prosím pěkně neberte jako negativní hodnocení výkonu posledně zmiňovaných „megastars“, jejichž pozice je dána již scénářem. 

Když dojdete na konec cesty s kámošem, kterej je trochu víc než brácha a trochu míň než manželka, zpít se do němoty je jedinej pořádnej způsob jak si dát sbohem

Deset a dost

Tarantino se nechal slyšet, že za život natočí deset filmů a sekne s tím. To je snaha věru sympatická, znamená to totiž, že si s každým filmem pořádně vyhraje. Mimoto, režiséři, kteří jich natočí víc, sice nakonec mají na kontě větší počet snímků, těch výjimečných, které si veřejnost zapamatuje, stejně ale přes deset není. Tak schválně, kolik Spielbergových filmů umíte vyjmenovat? No vidíte. A to jich natočil skoro šedesát. Uvalit na sebe po desítce embargo znamená, že si každý nový projekt vypipláte, jak to jen jde. Protože víte, že to nebudete dělat do nekonečna.

Óda na Quentina

Se svým devátým filmem se Tarantino rozhodl natočit sám sebe. Film je evidentně tvořen tak, aby to bavilo primárně jeho samotného, bez ohledu na diváky. Byť by to mohlo vyznít jako kritika, není tomu nutně tak. Dlouhé záběry, hudební monology, morbidní akční scény, dlouhé, vycizelované dialogy, prostě klasická tarantinovka. Tenkrát v Hollywoodu působí, jako byste vzali ty nejlepší scény z jeho předchozích filmů a přetočili je tak, aby dávaly smysl dohromady. Kolikrát se tak střídají žánry a styly, ale kdo má rád Tarantina, bude štěstím bez sebe. Kdo na film bude koukat s o něco menší láskou k tomuto režisérovi, se bude místy divit, ta místa ale sama o sobě budou tak kvalitní, že údiv stejně skončí úsměvem. Kdo do toho jde jako nepopsaný list papíru, no, tam to může skřípat.

Ti kritičtí

Sešlo se totiž i pár názorů, že ty změny žánrů nemají dějové, ani stylistické opodstatnění. Že je to celé moc dlouhé, taková onanie režiséra, který film skončí, až se jemu samotnému zachce. A ano, tyto hlasy dávají jistý smysl, ale na Tarantinovy filmy se nechodí proto, že by to byl režisér publiku se podbízející mainstreamovými či neodvážnými volbami. Na Tarantina se chodí kvůli jeho specifickému stylu, který režiséra moc baví, a pokud se vám to nelíbí, je mu to dost jedno. Právě tato specifičnost bez ohledu na cokoliv jiného než sebe sama, dala jeho filmům kultovní status, který se opakuje prakticky s každým jeho novým dílem. A to se o drtivé většině režisérů prostě říct nedá. Važme si toho tedy. Jestli Tarantino drží slovo, natočí už jen jeden film. Což je škoda. Zato to ale bude (jako vždy) pecka.

Quentin Tarantino

Americký filmař, který nikdy nevystudoval žádnou filmovou školu, místo toho ve videopůjčovně, kde pracoval, nakoukal tolik filmů, kolik se do jedné hlavy jen vejde. Díky svému rozsahu, který dokazuje již přes několik desetiletí, je současně považován jak za klasika, tak za moderního režiséra.

Zajímavost

Ve scéně, kde Cliff jde opravit anténu, je možné mezi vybavením v kůlně zahlédnout plamenomet, což je odkaz na konec filmu, kde tuto zbraň použije Rick.

Koukněte i na

Pulp Fiction

Tam se dá říct Tarantinova kariéra začala naplno, film je plný drsného humoru a klasických Tarantinových kousků, díky čemuž se okamžitě stal kultovním snímkem.

Osm hrozných

Tarantinův osmý, předchozí film, na který zde přímo navazuje. Podstatně při něm vystupuje ze své vlastní řady, díky čemuž si skalní fanoušci mohou užít i netarantinovskou estetiku.

Tenkrát v Hollywoodu

Hodnocení FDB 73,8 % | Hodnocení redakce