Superman, X-Men nebo Spiderman – hrdinové s nadlidskými silami, kteří začali zachraňovat svět často už v předválečných komiksech, nebyli nikdy populárnější než dnes. Čím to je?
Po vlně supermaních filmů v osmdesátých letech se zdálo, že je tomuto žánru více méně odzvoněno. V posledních šesti letech však bylo natočeno třicet filmů s hrdiny komiksů nakladatelství Marvel a DC, a to je teprve začátek. Před měsícem zveřejnilo studio Warner data premiér devíti filmů, které mají následovat po snímku Batman vs. Superman: Dawn of Justice, který se právě natáčí v Detroitu. A Sony Pictures prý pracuje na hned čtyřech filmech o Spidermanovi.
Tváří v tvář této inflaci superhrdinů se mnozí z branže ptají, jestli všechny z plánovaných snímků vůbec mohou naplnit vysoká očekávání jejich tvůrců. Přes obrovskou marketingovou podporu vydělal poslední Spiderman „jen“ 708 milionů dolarů z miliardy, kterou si od něj studio Sony slibovalo.
Popularita superhrdinovského žánru přesto zůstává nebývale vysoká. Nejspíše to souvisí s tím, jak je náš svět čím dál složitější a nepřehlednější. Zmítají jím konflikty, které jsou navíc stále méně předvídatelné. Filmy o létajících lidech zachraňujících svět jsou proto dokonalým eskapismem, tedy unikáním do světa jednoduchých příběhů, kde je dobro a zlo jasně rozlišitelné. Díky stále dokonalejší počítačové animaci je tento svět také vizuálně mimořádně přitažlivý.
Popularita nadlidí neklesá
Zajímavé je, že si superhrdinové udržují větší či menší popularitu už po sedmdesát či osmdesát let. A to aniž by se výrazně měnila jejich podoba nebo výzvy, kterým čelí. Na rozdíl od ikon studené války, jakými byli Bond nebo Rambo, se superhrdinové zdají být něčím univerzální, nadčasoví. Například jejich identity a kostýmy symbolizují určitou lidskou vlastnost či schopnost, často s odkazem na zvíře, které je jejím tradičním nositelem: hbitý jako pavouk, divoký jako rosomák. Lidé si tímto způsobem přivlastňují sílu zvířat odpradávna, když si oblékají jejich masky či si je tetují na rameno.
Někteří komiksovým příběhům vyčítají přílišnou jednoduchost, právě v ní je však jejich síla. Není náhodou, že většina filmů popisuje okamžik, kdy obyčejný člověk získá, nebo si uvědomí svoje schopnosti. Přes strach a pochyby nakonec přijme svoje nelehké poslání pomáhat a chránit. Je to jeden z nejtypičtějších příběhů, jaké si lidé vyprávěli už v jeskyni při opékání mamuta. A inspirace, které není nikdy dost.
