Snídaně na Plutu: Filmy v barvách duhy

 okud vás přitahuje stejné pohlaví, můžete za to i léta páně 2014 skončit na popravišti, například v Angole či Saudské Arábii. Přitom je zajímavé, že v některých zemích, kde se trestá láska mezi muži, jsou stejné styky mezi ženami tolerovány. 

Homosexualita byla na stříbrném plátně dlouho tabuizována a první filmy, které ji otevřeně tematizovaly, byly spíše politické agitky. Typickými jsou snímky kalifornského experimentálního filmaře Kennetha Angera, například krátkometrážní Ve znamení štíra natočený v roce 1964. Je o partě chlupatých motorkářů v těsných džínách a kožených bundách, kteří leští svoje harleye a oddávají se alkoholovým a sexuálním orgiím. Snímek je plný nacistické, křesťanské a pohanské symboliky, a doprovází jej výběr toho nejkýčovitějšího rock‘n‘rollu své doby. Divokým obrazem homosexuality útočil Anger na maloměšťáctví a upjatost poválečné Ameriky.

Postupné společenské uvolnění zkomplikovalo vypuknutí epidemie AIDS, se kterým byla spojována právě gay komunita. Její reakcí byla na odiv stavěná hrdost, která se z duhových průvodů přenesla i na celuloid. Legendárními filmy tohoto druhu jsou například kuriózní parodie na béčkové krváky Rocky Horror Picture Show z roku 1975 nebo transvestitní road movie Dobrodružství Priscilly, královny pouště.

Jak se zobrazování homosexuality stávalo čím dál méně kontroverzním, aniž by ovšem menšinová orientace přestala být stigmatem v reálném světě, začal film zobrazovat právě rozpor mezi přirozeností jedince a nastavením společnosti. Vedle oscarového Kluci nepláčou s Hilary Swank a Chloë Sevigny v hlavních rolích patří k nejlepším filmům tohoto druhu Snídaně na Plutu. Drama o těžkém dospívání mladého muže uprostřed sektářského násilí v Severním Irsku se odehrává ve čtyřicátých letech minulého století.