Sama, daleko a v divné rodině

Mia jede pracovat jako au pair do dobře zaopatřené rodiny. Brzy ale zjistí, že se ocitla ve velmi nezdravém prostředí… Drama Tiché doteky s Eliškou Křenkovou má výrazný zahraniční rozměr.

Michal Hogenauer za hranice Česka pošilhává už od studií na FAMU. Jeho školní filmy bodovaly na festivalech, poté mladý scenárista a režisér působil jako umělecký ředitel festivalu Febiofest, v rámci něhož mu rukama procházel výběr evropské i světové kinematografie. Není tedy velkým překvapením, že svůj celovečerní debut Tiché doteky natočil v zahraniční koprodukci a s jasnou inspirací seversky strohými a úspornými psychologickými dramaty.

Křenková skvěle znázorňuje proces, jak se odlidštěná atmosféra na Mie podepisuje: naivní dívka se tlaku okolí přizpůsobuje, a nakonec mu ustupuje

Eliška Křenková, pro niž jde rovněž o první hlavní roli, hraje sotva dvacetiletou Míšu, která se nechá najmout daleko od domova jako au pair. Jako tisíce jí podobných mladých žen si chce dokázat svou samostatnost, vydělat peníze, poznat cizí zemi, naučit se jiný jazyk, dokázat svému okolí i sama sobě, že na to má…

Rodina, v níž se má starat o desetiletého chlapce Sebastiana, se však ukáže být poněkud zvláštní. Hned na přivítanou Míšu přejmenuje na Miu, za strojenými úsměvy a distingovaným vystupováním schovává citový chlad, brzy dívku zapojí do striktních domácích rituálů a později ji přinutí používat na Sebastiana drsné výchovné metody.

Hogenauer má jasnou režijní a výtvarnou představu. Ve spolupráci s nizozemským kameramanem Greggem Telussou vykresluje strohé, minimalistické prostředí, kterým postavy v dlouhých nepřerušovaných záběrech procházejí jako loutky. Rodinný dům je elegantně vyprázdněný a sterilně hladký, nikde není žádný záchytný bod pro osobní dotek nebo emoci. Chladná odtažitost vládne i venkovním scénám.

Eliška Křenková skvěle znázorňuje proces, jak se tato odlidštěná atmosféra na Mie podepisuje: obyčejná, možná trochu naivní dívka se přes počáteční znepokojení tlaku okolí přizpůsobuje, a nakonec mu ustupuje. Roli v tom má i fakt, že se vlastně nemá kam vrátit: odchod domů by znamenal selhání v očích jí samotné i v očích jejích blízkých. K Miině ztracenosti a tvárnosti přispívá i to, že se veškerá její komunikace s rodinou odehrává v angličtině, kterou dívka příliš nevládne. Na tíživosti filmu přidává, že byl inspirován skutečnými událostmi.

Česko-holandsko-lotyšská koprodukce se natáčela s nizozemským obsazením v Pobaltí. Českou složku vedle Hogenauera a Křenkové zastupovala produkce Negativ, která začínající filmaře vyhledává dlouhodobě a na Hogenauera měla „políčeno“ už během jeho studií. Na FAMU byl režisér spolužákem Olma Omerzua, jenž ve svých snímcích (Všechno bude, Rodinný film) rovněž spoléhá na Elišku Křenkovou. Tiché doteky letos běžely v soutěžní sekci Na východ od Západu na filmovém festivalu v Karlových Varech.

Michal Hogenauer

Rodák z Prahy vystudoval režii na FAMU a slavil úspěchy už se školními filmy Děti sledující noční vlaky a Tambylles; druhý jmenovaný měl premiéru v sekci Cinéfondation na filmovém festivalu v Cannes. Tiché doteky jsou jeho celovečerním debutem.

Tiché doteky

Hodnocení FDB 58,3 % | Hodnocení redakce