Filmová recenze – Rodinná záležitost

Jeden by myslel, že o figuře tak společensky exponované, jako je Karel Schwarzenberg, už snad ani nemůže být řečeno nic nového. A přece je dokument Můj otec, kníže v mnohém objevný a překvapivý.

Mohl to být pomník, ale není. Objektivitu snímku, jenž se nebojí být osobnější, než je jeho titulnímu hrdinovi příjemné, přitom paradoxně zajišťuje hlas osoby, od níž bychom to čekali nejméně. Jednoho z nejvýraznějších polistopadových politiků zpovídá jeho vlastní dcera, režisérka a scenáristka Lila Schwarzenberg, a činí tak s důrazem a urputností neznající slitování. Dokonce ani vůči své osobě ne – za každou její otázkou stojí nějaký společný příběh či jizva.

„Šíleně jsem se ho bála.“ - „Je pro mě velmi těžké s ním být. Vlastně se kontaktu s ním vyhýbám.“ I takové věty padnou v dokumentu, jejž původně zamýšlela jako portrét otce, aby se z něj postupně stal portrét vztahu. Portrét pro aktéry bolavý i osvobozující, upřímný, intimní i univerzální.

Byť jde z velké míry o film-terapii, nechybí ani informace o Schwarzenbergově politické mimořádnosti (ne náhodou jej uvádí projev z roku 2014, v němž exministr zahraničí předpověděl ukrajinskou invazi). Přítomna jsou fakta pro hltače dějepisných kuriozit, reflexe nuceného odchodu do zahraničí, vzpomínky na Havla a sametovou revoluci, ale i zjevně stále citlivá témata schwarzenberských skandálů a tragédií.

Ona se vrací ke své drogové závislosti, on k období těžkých depresí. Ona sugestivně odvypráví osudovou nehodu své matky („A táta zmizel, to je třeba si přiznat.“), jeho dojme pohled na fotografii nemanželského syna, s nímž ho pojí bližší vztah než s dětmi biologickými. „Obdivuju ho, ale zároveň je to pro mě záhada. Proč mu to funguje s ním, ale s ostatními dvěma dětmi ne?“ ptá se Lila, jíž vyslýchá spolurežisér a scenárista Lukas Sturm.

Právě komplikovanost vztahu Lila–Karel, ona zvláštní kombinace neohrabané rezervovanosti, ostychu a strachu, prostupuje celým snímkem a odlišuje jej od dalších podobných. K nejsilnějším přitom nepatří osobní výpovědi, nýbrž chvíle, v nichž se mlčí. Bezradně, zraněně, hořce. Otec a dcera, kteří se spolu nikdy nenaučili být. Ani před kamerou.

Previous Next

Můj otec, kníže

Hodnocení FDB 80 % | Hodnocení redakce