Restaurace, či revoluce?

Sledujte na HBO na skylink Live TV Sledovat

Tento film je impozantní paletou vůní, barev, chutí a kostýmů.

Na první pohled by se zdálo, že historický snímek Delikatesa je především nádhernou vizuální freskou vyprávějící o okolnostech otevření první francouzské restaurace. Jenže to bychom tento drobný filmařský klenot podcenili. Skrývá v sobě mnohem víc. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že sledování filmu s sebou nese nemalá rizika. Nekonečný sled vybraných lahůdek v dechberoucích aranžmá útočí na divákovu pevnou vůli a dietetickou disciplínu od první minuty po závěrečné titulky. 

Historický úvod

Ve Francii sklonku 18. století jedl prostý lid doma. Restaurace v dnešním slova smyslu neexistovaly. Pocestné obsloužily zájezdní hostince, kde bylo místo k přespání a k jídlu jen to nejnutnější. Vyšší gastronomie byla vyhrazena šlechtě, která utápěla čas a peníze v nákladných radovánkách, jejichž součástí byly i gargantuovsky opulentní hostiny. Nemít ve službách skvělého kuchaře by se rovnalo společenské sebevraždě. Režisér a scenárista Éric Besnard se rozhodl odvyprávět příběh jednoho z nich, muže, který zpřístupnil moderní francouzskou kuchyni všem, byť za značně dramatických okolností.

Pánové, nezapomínejte, že obžerství je smrtelný hřích.

Jídlo jako tvůrčí činnost

Ocitáme se v kuchyni na zámku vévody z Chamfortu, které vládne uznávaný kuchař Manceron (Grégory Gadebois). Přípravu jídla chápe jako umění, sebe jako tvůrce, který je z podstaty svého nadání povinen hledat nové možnosti a kombinace chutí. Jenže právě jeho nespoutaná imaginace jej opakovaně dostává do konfliktu s vévodou i jeho konzervativními hosty. Manceron jako hrdý muž raději opustí zabezpečené místo, než aby se podvolil zkostnatělým pravidlům. 

Něco je ve vzduchu

Zklamaný se uchyluje na rodný statek a rezignuje na vše. Do doby, než se objeví záhadná Louise (Isabelle Carré), která jej přes počáteční odpor přesvědčí, aby si otevřeli podnik, v němž nabídnou dobré jídlo každému. Manceron váhá, nápad mu připadá příliš divoký. Nezapomínejme však, že je to období velkých změn těsně před vypuknutím Velké francouzské revoluce. Bratři Montgolfiérové právě vylétli do oblak, Rousseau a Voltaire překreslují společenské poměry, lidé se domáhají svých práv, proč tedy nezměnit i pravidla stravování a nezpřístupnit je všem? K tomu bude ale potřeba vymyslet vše od začátku, uspořádání interiéru, jak jídlo nabízet, jak je podávat a tisíce dalších maličkostí, které nám dnes přijdou samozřejmé, ale které ve své době byly zcela nové. Samozřejmě ne vše jde hladce, nemluvě o tom, že Louise skrývá temné tajemství, které může zničit Manceronův podnik i jeho samého.

Restaurace jako metafora revoluce

Manceronova koncepce restaurace vlastně odráží duch přicházejících změn. Dobré jídlo přestalo být rázem výsadou šlechty, on sám se stal nezávislým a jeho duch získal možnost tvořit svobodně a bez omezení. Jde vlastně o půvabnou hříčku, v níž je Manceronův počin metaforou blížící se revoluce. V tomto případě však místo krve tečou vybrané omáčky, krémové polévky, víno a sladké krémy, skutečnými oběťmi je dozlatova opečená drůbež, zvěřina, ryby v doprovodu salátů, paštik, sýrů a dalších dezertů. Dobrou chuť.  

Isabelle Carré (* 28. května 1971)

Životním snem této francouzské herečky neobyčejně širokého výrazového rejstříku bylo stát se tanečnicí. Na filmovém plátně debutovala v roce 1989 v romantické komedii Mléko a čokoláda. O dva roky později si zahrála dceru Catherine Deneuve ve filmu La Reine Blanche. Osm nominací na francouzskou filmovou cenu César pro nejlepší herečku proměnila v roce 2003 za svůj výkon ve snímku Se souvenir des belles choses. Je provdána za filmového producenta Bruna Péseryho, s nímž má tři děti.

Previous Next

Delikatesa

Hodnocení FDB 80 % | Hodnocení redakce