Příšerka v Paříži: Blecha se zlatem v hrdle

Začátkem roku 1910 čelila Paříž katastrofálním záplavám, které způsobila rozlitá Seina. Řeka kulminovala osm metrů nad svou obvyklou hladinou, a možná proto už si dnes nikdo nepamatuje, že se tehdy město také třáslo hrůzou z šestinohé příšery, která řádila v jeho ulicích. A jen málokdo by si tyto události spojil s hudebním fenoménem, který se zrodil v jednom místním šantánu.

Promítač filmů Emile a závozník Raoul mají jedno společné: nedokáží vyjádřit city k ženám, které milují – ať už je to prodavačka lístků v kabaretu L‘Oiseau Rare, nebo slavná diva Lucille, která vystupuje tamtéž. Jednoho večera doprovází Emile svého kamaráda při doručení zásilky do tajné vědecké laboratoře. Na chvíli v ní zůstanou bez dozoru a začnou blbnout se zkumavkami plnými neznámých látek.

Zázračné hnojivo a lektvar, který z člověka udělá operního pěvce, při smíchání explodují. Oba mladíci vyváznou bez zranění, jak si ale sedá prach, mihne se místností obrovský stín. Později se ukáže, že jím byla blecha, kterou chemická reakce zvětšila na mnohonásobek. A navíc jí propůjčila jedinečné pěvecké vlohy.

Jako obří hmyz to ale ve světě lidí nebude mít lehké. Příšery se bojí celé město, které na ni prostřednictvím ambiciózního komisaře Maynotta pořádá nelítostný hon. Blecha se proto schová v kabaretu, ve kterém zpívá Lucille, která po prvotním šoku objeví hudební talent a citlivé srdce přerostlého hmyzu. 

V převlečení a pod uměleckým jménem Francoeur začne blecha vystupovat v místní show, kde si okamžitě získá obdiv publika. Komisař Maynott jí však zůstává na stopě, a situaci komplikuje také hned několik milostných příběhů, které se na pozadí příběhu zpívající blechy rozvíjí. Film nakonec vyvrcholí překvapivým a efektním závěrem, z něhož lze prozradit jen tolik, že dobro samozřejmě zvítězí.

Film se sice odehrává ve městě nad Seinou a hodně se v něm zpívá. Americkou klasiku jako Disneyho muzikály Zvoník u Matky Boží a Aristokočky stejně jako novější Ratatouille od studia Pixar tímto ale jen připomíná.  

Na rozdíl výše jmenovaných filmů totiž Příšerka nevznikla v hollywoodských studiích, ale ve Francii pod dohledem hvězdného režiséra Luca Bessona, který se v tomto projektu zhostil role producenta. V hlavních rolích jej v původním znění namluvili Vanessa Paradis, jejíž postava má dokonce hereččinu mezeru mezi zuby, François Cluzet, kterého znáte z dramatu Nedotknutelní, či Ludivine Sagnier (8 žen, Bazén). V anglicko-jazyčné verzi blecha mimochodem zpívá hlasem Seana Lennona. 

Film dobrými a vtipnými nápady jen hýří, přesně v tradici klasických francouzských komedií. Není tedy divu, že byla Příšerka v Paříži nominována hned na dva Césary ročníku 2012, tedy francouzskou obdobu Oscarů. Jen těsně jí utekla také prestižní Annie Award, americké ocenění pro animované filmy. Snímek se líbil také divákům, kteří za něj v kinech po celém světě utratili přes 106 milionů dolarů, což na evropskou produkci není ale vůbec špatné.