Íránský Tarantino

Totálně ulítlá íránská tragikomedie, v níž režisér Hasan Kasmai řeší nezvyklou záhadu. Zatímco jeho kolegy z branže někdo vraždí jako na běžícím pásu, on sám zůstává nepochopitelně naživu.

Absurdní černá komedie režiséra Maniho Haghighiho Prase začíná na teheránské ulici. Nebýt toho, že upovídané holky mají na hlavách hidžáb, mohla by se scéna odehrávat klidně třeba někde v Praze. Ulice je rušná, holky si vykládají obvyklé drby, prostě obyčejný den. Ovšem jen do chvíle, než se dostaneme k hloučku lidí, kteří fascinovaně i zděšeně hledí na mužskou useknutou hlavu. A není to první takový případ, v poslední době jde o čtvrtou oběť neznámého vraha, který se specializuje na stínání hlav slavných íránských režisérů. Skvělý začátek komedie!

Režisér Haghighi je tedy čtvrtou filmovou obětí (ten reálný si takto vymyslel ideální příležitost vystrojit si vlastní pohřeb, což se jen tak někomu nepoštěstí) a vy napjatě čekáte, kdo bude další. Tato otázka zajímá i hlavního hrdinu Hasana Kasmaiho (Hassan Majooni), režiséra, který je už dva roky na tzv. černé listině. K filmu ho úřady odmítají pustit, a tak se živí režírováním televizních reklam na spreje na brouky. Není se čemu divit, že je naštvaný, proč má stále hlavu na krku. Vždyť je přeci také významnou osobností, dokonce tak významnou, že ho šikanují úřady!

Filmová jízda

Íránský film u nás není zrovna dvakrát známý a Prase je vlastně ideální snímek pro „seznamovačku“. Bizarní komedie je plná skvělého humoru, obskurních vražd i absurdních vztahů, za které by se nemusel stydět ani Woody Allen. Ostrá barevnost může být pro našince možná až nepříjemná, ale taneční scéna z reklamy na sprej na brouky je jako vystřižená z Bollywoodu, akorát se tanečnice na konci čísla poněkud neesteticky pozvrací. Ujeté? Takových scén je film plný. Stejně jako třeba u Tarantina je vše záměrně přehnané, takže násilí i veškerý bizár působí komicky. 

Jenže Prase není jen absurdní podívaná parodující filmařskou branži. Od 90. let k íránskému filmu patří snímky, které mají vždy v podtextu kritiku společnosti. Tvůrci tak divákům ukazují, co jim vadí, co sžírá společnost a v tomto případě i kulturu. Není to jen efektní hra, plytká zábava. Prase brojí proti různým formám represe v íránské společnosti a zároveň posouvá hranice cenzury způsoby, které by byly před několika lety stěží představitelné. A abychom nezapomněli, sled halucinogenních scén a jinotajů navíc prokládá skvělá rocková muzika.

Zajímavost

Pokud si chcete dát dohromady soundtrack k filmu, stačí sledovat, co má hlavní hrdina na triku. Zbožňuje totiž rockové pecky typu AC/DC apod. 

Prase

Hodnocení FDB 50 % | Hodnocení redakce