Pořád jsem to já

Sledujte na HBO na skylink Live TV Sledovat

Melodrama o boji s Alzheimerovou chorobou, která nemilosrdně změní život profesorce Alice a její rodině, nabízí strhující příběh a dokonalý herecký výkon Julianne Moore.

Alice Howland má tři děti, úspěšného manžela a je světově uznávanou odbornicí v oboru psycholingvistiky a vyučuje na Harvardu. Zničehonic se u ní začne projevovat nezvyklá zapomnětlivost a ztráta orientace, jimž nejprve nevěnuje tolik pozornosti. Stále častější nezvyklé stavy ji ale donutí vyhledat odborníka, který vysloví krutou diagnózu: raná forma Alzheimerovy choroby. Dříve ambiciózní a nezávislá Alice se najednou musí smířit nejen s faktem, že ji nemoc pomalu připraví o její osobnost, ale že se postupně stane pro svou rodinu přítěží a neobej-de se bez jejich pomoci. Nastupující demence tak nezasáhne pouze ji, ale stává se testem pro veškeré rodinné vazby.

Snímek Pořád jsem to já byl natočen na motivy stejnojmenné knihy neuroložky a spisovatelky Lisy Genovy a jejího zfilmování se ujal režisér Richard Glatzer se svým životním partnerem Washem Westmorelandem. Glatzer ve filmu uplatnil i svoje osobní zkušenosti, v době natáčení totiž trpěl laterální sklerózou, kvůli které nemohl mluvit a komunikoval jen pomocí aplikace na svém tabletu, která převádí text na řeč. Na následky své nemoci pak rok po natočení filmu bohužel zemřel.

Film stojí a padá s postavou Alice, na svých bedrech tak nese velkou zodpovědnost představitelka hlavní role, Julianne Moore. Herečka proměnu ze sebevědomé padesátileté odbornice v bezbrannou a zmatenou ženu, která si v případě potřeby není schopná najít ve vlastním domě ani záchod, zvládla na jedničku a byla po zásluze odměněna Oscarem, Zlatým Glóbem a cenou BAFTA. Dokonale se totiž vtělila do své postavy, je perfektní v každém gestu a situaci a „Alzheimera“ jí naprosto uvěříte. Na plátně není osamocena, po jejím boku stojí příjemně uměřený Alec Baldwin jako její manžel, kterého navrhla sama Moore v touze po spolupráci. Dvojici doplňují Kristen Stewart, Kate Bosworth a Hunter Parrish jako jejich děti.

Po příběhu o Stephenovi Hawkingovi se jedná o další film z prostředí nevyléčitelných nemocí, které člověka prakticky vyřadí z běžného života. Stejně jako u Teorie všeho i zde se boj se smrtelnou diagnózou a její vliv na hlavního hrdinu sleduje civilně, až dokumentárně, od začátku až do konce. Samozřejmě nechybí melodrama – slzy, rodinná videa, usmiřovaní, dojemný proslov, se srdceryvnými scénami se ovšem při takovém typu filmu počítá. Smutný příběh navíc nutí k zamyšlení, co bychom v takové situaci dělali my, a k obdivnému pokývání hlavou nad Alice, jejíž úsilí nevzdat se a zůstat stále sama sebou navzdory rychlému postupu nemoci, je děsivé, ale inspirující zároveň.

Verdikt

Pořád jsem to já