Před sebou na dvorek neutečeš

Sledujte na HBO na skylink Live TV Sledovat

Oscarová akademie se po vlně kritiky, že v předchozích ročnících opomíjela „černošské“ filmy, letos chytila za nos a do nominací vedle snímků, jako byla životopisná Skrytá čísla nebo vítězný Moonlight, zahrnula i drama Ploty, natočené podle stejnojmenné hry Augusta Wilsona.

Wilson, který za hru Ploty získal v roce 1987 Pulitzerovu cenu a cenu Tony, trval na tom, že její filmovou adaptaci musí režírovat Afroameričan. Ideálním kandidátem se stal Denzel Washington, zkušený herec i režisér, jenž ústřední roli v Plotech ztvárnil už v jejím obnoveném uvedení na Broadwayi v roce 2010. Washington z pódia na plátno přenesl celé hlavní obsazení a nechal se slyšet, že po sto třinácti reprízách na divadelních prknech bylo natáčení jen „drobnou úpravou“.

Divadelní půdorys je velmi patrný i ve filmových Plotech. Drtivá většina děje se odehrává v domě a na přilehlém dvorku, kde v 50. letech minulého století žije rodina černošského popeláře Troye Maxsona (Washington). Rozený „šarmér“ a bavič má sice navenek láskyplný vztah se svou ženou Rose (Viola Davis) i s nejlepším přítelem a bílým kolegou Bonem, ale uvnitř ho sužují staré bolesti. Stále trpí ranami osudu: kdysi seděl za vraždu, málem zemřel na zápal plic, nemohl uspět v rasově segregovaném světě profesionálního baseballu a jeho bratr Gabriel přišel o rozum v druhé světové válce.

Troyovi démoni se projevují v tom, jak jedná se svými syny: dospělým Lyonsem a dospívajícím Corym. První z nich se chce uživit jako hudebník, ale pořád si k otci chodí půjčovat peníze, druhý by rád odstartoval kariéru v americkém fotbalu. Troy, který razí cestu maximální odpovědnosti a soběstačnosti a nikdy by si nic nekoupil na splátky, syny v dobré víře odrazuje od jejich snů. Sám se přitom před světem zabarikádovává ve své zahořklosti: metaforou pro to je právě plot, jenž staví u sebe za domkem.

Washington Ploty ovládá podobně pevnou rukou jako „jeho“ Troy svůj dvorek: prakticky nesleze z plátna a divákovi nakládá stejně jako vedlejším postavám. Kanonáda rychlopalných dialogů a Troyových historek časem začne být až únavná, ale to je záměr: stárnoucí a unavený muž jimi zakrývá svou nejistotu a bolest před sebou i před světem. Washington si však zároveň dává dobrý pozor, aby nezastínil své spoluhráče: vynikající je zejména Viola Davis coby Rose, dobrosrdečná ženská, kterou však má v životě stihnout ještě pořádné zklamání.

Oscarové drama o překážkách, které si vytváříme sami v sobě, staví na divadelním půdoryse a skvělých hereckých výkonech

Ze čtyř oscarových nominací Ploty nakonec proměnily právě tu pro Violu Davis, a nejen tím se silně zapsaly do filmové ročenky 2017. Konkrétní rok tu přitom příliš velkou roli nehraje, tedy kromě toho, že afroameričtí tvůrci jsou oscarovou akademií trestuhodně přehlíženi stále: přestože Ploty stojí oběma nohama v pečlivě vykresleném dělnickém prostředí průmyslového Pittsburghu poloviny 20. století včetně odborových tahanic a sporů s bílými nadřízenými, jejich jádrem je nadčasový konflikt mezi nadějemi a zklamáním, dobrou vírou a špatnými důsledky, odvahou a zbabělostí. Ty nejvyšší ploty si zkrátka stavíme sami v sobě, ať už žijeme kdekoliv a kdykoliv.

Nečernobílý svět

Hádej, kdo přijde na večeři (1967)

Spencer Tracy, Katharine Hepburn a Sidney Poitier září v konverzačce o rodičích, kteří jsou liberálně založení jen odsud posud: to, že si jejich dcera vybrala černého partnera, jim pod nos moc nejde. Slavný film natočil Stanley Kramer, který svůj cit pro vypjatě etické otázky prokázal i v dramatech Kdo seje vítr nebo Norimberský proces.

Jednej správně (1989)

Tragikomedie Spikea Leeho (25. hodina, Malcolm X) zachycuje události jednoho letního dne v černošské části Brooklynu. Prostředí plné barvitých postaviček propojuje Mookie (sám režisér), který rozváží pizzu pro italského majitele restaurace. V letním vedru nebezpečně stoupá teplota i rasové napětí a věci nevyhnutelně směřují k tragédii.

Síla slova (2007)

Druhý režijní počin Denzela Washingtona (po citlivém Příběhu Antwona Fishera) se odehrává v roce 1936, kdy byla rasová rovnoprávnost na americkém Jihu většinou jen zbožným přáním. V příběhu podle skutečných událostí vede Washington černošský univerzitní diskusní tým proti soupeřům z Harvardu.

Uteč (2017)

Černoch Chris chodí s běloškou Rose: no a co, je jednadvacáté století a Roseini rodiče dávají až podezřele okatě najevo, jak jsou rasově tolerantní. Ale... Vynikající satira na provinile útlocitné zacházení s Afroameričany ze strany bílé většiny v dnešní americké společnosti je mrazivě vtipná a vydá za stoh sociologických studií.

Ploty

Hodnocení FDB 73,3 % | Hodnocení redakce