Walter White. Heisenberg. Perníkový táta. Breaking Bad. Z nenápadného televizního seriálu s nicotným komerčním potenciálem vyrostl kult. Je jasné, proč.
Perníkový táta začal jako nejhorší námět na seriál všech dob. Podívaná o rakovinou nemocném padesátiletém učiteli chemie, který se rozhodne otočit svůj život (to co z něj zbývá) vzhůru nohama a začít vařit perník, nezní zrovna jako zlatý televizní materiál. Dokonce ani v době, kdy obrazovkám vládnou zločinci na motorkách, sérioví zabijáci a vražedně schopní politici. Jenže Vince Gilligan, který Perníkového tátu vymyslel a předtím byl jedním z předních tvůrců legendárních Akta X, dal dohromady dokonalou první epizodu a od té doby jeho tým nepolevil. O něčem takovém si většinou můžou nechat zdát i ti nejlepší z nejlepších. Během následujících pěti let se chytlo čím dál více diváků, takže Perníkový táta nevyhnutelně vrostl do pop kultury a začal sbírat Glóby a Emmy. V detailně promyšleném světě, který se postupně divákům rýsuje před očima jako skládanka růžového plyšového medvídka, přežívá vyloženě nedokonalý, přesto charismatický hlavní hrdina.
Walter White má velký talent: dokáže vyrobit nejlepší drogu svého druhu a dokáže ji nejlépe prodat. To vede k postupnému růstu neobvyklého ilegálního impéria. K tomu Walter řeší rodinný život, jenž ho dohání k šílenství. Tenká hranice mezi oběma světy se navíc rychle stírá. Všechno, co se na obrazovce stane, ovlivňuje další děj. Neexistuje žádný reset. Walter se žene vstříc… asi vlastnímu konci? To je neobvyklé.
Tony Soprano se nezměnil, protože nemohl. Jimmy McNulty a spol. nakonec vždycky skončili stejně, protože tvůrcům The Wire: Špíny Baltimoru šlo o jedno: ukázat, jak je válka proti drogám marná. Walter White se naopak dočkal ságy stejně epické, jako byl
Kmotr.
Bryan Cranston hraje Waltera Whita s absolutní přesvědčivostí. Identitu nervózního manžela lusknutím prstu vymění za podobu neurvalého dealera drog stejně snadno, jako si převléká tričko. Jeho mladý parťák Jesse Pinkman v podání Aarona Paula má mnohem komplikovanější osobnost, než to na první pohled vypadá. Paul to dokáže vyjádřit před kamerou dostatečně nápadně, ale ne tak, aby to bilo do očí.
Dvojici hlavních perníkových hrdinů doplňují stejně zdatní herci v důležitých vedlejších rolích. Spoustu ocenění si vysloužila Anna Gunn. Z Walterovy manželky Skyler se snadno mohla stát kulisa, ale díky herečce získala hloubku. Skyler je silná, milující… vnitřně raněná a podezřívavá tragická postava. Pak je tady ještě švagr Hank. Dean Norris hraje navenek legračního ukecaného bývalého agenta DEA, který kvůli zážitkům z práce zažívá panické záchvaty.
Perníkový táta je naprostá vizuální pecka. Pomohl přesvědčit diváky, že seriál není něco míň než film. Jenom málo dalších televizních podívaných – možná žádná – klade takový důraz na formu, jako Perníkový táta, který zvedl laťku televizních záběrů a kvality do nejvyšších sfér. Natáčelo se na 35mm filmový materiál. I proto jsou červené a oranžové barvy amerického jihozápadu rozprostřené po obrazovce jako fantastický obraz a pomáhají navodit stejně skvělou atmosféru. Kameraman Michael Slovis výstižně popsal seriál jako „skutečnou filmařinu, skutečnější než většina filmů, které se teď točí.“
Hlášky: Yeah, bitch!
