Pacific Rim – Útok na Zemi: Jak se ruší apokalypsa

Je to asi stejně absurdní nápad, jako kdyby Transformers podnikli výpravu do Jurského parku. Jenže režisér Guillermo del Toro byl odjakživa podivín a jeho filmy to dokazují. Měl točit Hobita, ale kvůli opakovaně odkládané první klapce z projektu vycouval. Z pohledu filmov ého fandy to dopadlo přesně, jak mělo, protože velkolepé katastrofální sci-fi z blízké budoucnosti roku 2020 je jasnou del Torovou srdcovkou. Režisér Faunova labyrintu, Hellboye nebo kultovního mysteriózního hororu Princ bez království už od útlého dětství miluje filmy s obrovskými monstry. Těm se říká kaiju a pochází z Japonska. Stejně jako paní Godzilla. 

 

„Nadchla mě představa světa, ve kterém mohou být monstra tak obrovská. Kaiju jsou pro mě přírodními živly. Je na nich něco majestátního a krásného, co mě vždycky přitahovalo. Jsou jako zemětřesení nebo tornádo. Fungují naprosto jednoduše a jsou vysoko povznesené nad jakýkoliv lidský koncept morálky. O tornádu se taky nedá říct, že je dobré nebo špatné…“ vyznává svou lásku k příšerám del Toro. „Když spolu kaiju bojují, je to jako sledovat gigantickou vlnu, která exploduje na zubatém skalním útesu. Vypadá to ohromně, dramaticky a vznešeně. Vidět něco tak velikého vyráží dech. V Pacific Rim – Útok na Zemi jsem se pokusil o něco stejně epického: střet dvou přírodních živlů.“

 

Jestli máme Del Torově vizi věřit, budoucí vyhlídky nejsou moc růžové. Celá Země se ocitne ve třetí světové válce s nepříjemně přerostlými godzillami kaiju, které se vynořují z jiné dimenze portálem na dně Pacifiku. Lidstvo se brání zuby nehty. Stvořilo velikánské roboty zvané jaegeři. Každého řídí dva piloti, kteří mají mysl propojenou neurologickým mostem. Na začátku filmu se ale už válka chýlí ke konci. Kaiju vyhrávají. Hlavní hrdina Raleigh Becket se po traumatických zkušenostech vrací z předčasného důchodu a musí NĚCO udělat. Musí zrušit apokalypsu. 

 

Hlavního hrdinu si střihl charismatický Charlie Hunnam ze seriálu Zákon gangu, velí mu podobně razantní Idris Elba z televizního hitu Luther a křehkou stránku drsné exotické krásy zajistila japonská super hvězdička Rinko Kikuchi. Ale to je všechno úplně jedno. Dokonce i sám režisér Del Toro, který se také podílel na scénáři, uznává, že poselství filmu je poměrně jednoduché. „Všichni jsme v tom spolu – v jednom robotovi,“ říká. „Buď budeme vycházet, nebo zemřeme.“ Filmy právě s takovou pointou si prý v dětství přál vídat častěji. „Podle mě je v tom skvělé ponaučení. Kluk, ze kterého jste ještě před deseti minutami chtěli vymlátit duši? O dalších pět minut později budete potřebovat jeho pomoc.“

 

Pacific Rim – Útok na Zemi je film postavený na soubojích. Každý je něčím charakteristický, liší se od těch předcházejících a vypadá trochu jinak. Del Toro využívá toho, že staré filmy s kaiju, ze kterých ten jeho vychází, jsou jako zápasy ve wrestlingu. „Hodně se jich jmenuje něco-něco versus něco-něco, přičemž hodná kaiju se mlátí se zlou kaiju uprostřed moderního města nebo v otevřeném prostoru. Někdy fandíte té zlé!“ poznamenává. „Chtěl jsem, aby souboje připomínaly wrestling, který znám z dětství, takže každý z nich má jinou estetiku a dynamiku.“  

 

Kaiju se mydlí s roboty jaegery ve zmrzlém moři mezi ledovými krami, uprostřed vylidněného Tokia, kde robot brání zapomenutou malou holčičku během velkolepé bitvy o Hong Kong na moři i na souši, fackuje monstrum tankerem, a zápasí na oceánském dně… a pak v jiné dimenzi, odkud kaiju přichází. Srdce každého malého i velkého kluka při tom plesá nejen nad fantastickými příšerami a hrdinnými roboty, ale i díky dokonalým digitálním trikům. 

 

„Moje láska k monstrům má hluboký význam, definuje, co jsem zač,“ tvrdí del Toro. „Když jsem točil scénu s Mirou Sorvino a přerostlým broukem v mém prvním hollywoodském filmu Mimic, dal jsem si na loutce té příšery tak moc záležet, až mi Mira řekla: Vypadá to, jako bys fandil spíš té věci než vědcům… Po chvilce jsem jí na to odpověděl: Jo, vlastně máš pravdu! Myslím, že každý malý kluk, který se kdy narodil, zbožňuje monstra a roboty. A když vyroste, něco z toho v něm zůstane. V dospělosti se to může změnit na zálibu v autech, nebo technologiích, nebo přirozenou zvídavost. Pro mě jsou to pořád ta monstra a ti roboti.“