(Ne)obyčejní lidé

Sledujte na HBO na skylink Live TV Sledovat

Strhující novinka z produkce Stevena Spielberga líčí, jak se podařilo norskému páru diplomatů přimět Izraelce a Palestince uzavřít v roce 1993 mírovou dohodu.

Blízký východ byl vždy oblastí, kde to vřelo, což potvrzuje i nedávný znovuobnovený konflikt mezi Izraelem a Palestinou. Politické drama Oslo se však vrací do 90. let, kdy to vypadalo, že mír mezi věčnými rivaly nikdy nenastane. Dvojici norských diplomatů se však podařilo nemyslitelné. Nejen, že dostali nejvyšší politiky z obou stran barikády k jednacímu stolu, ale hlavně je donutili začít spolu komunikovat, a to beze zbraní. 

Když ledy tají

Dramatik J.T. Rogers a režisér Bartlett Sher převedli do filmové podoby úspěšné broadwayské představení. To obnášelo spoustu škrtů, přesto se jim podařilo udržet napětí a současně srozumitelný příběh. Tím nejdůležitějším však je, že všechny postavy jsou jen obyčejní lidé. Nesledujete přehlídku velikášských politiků, plno nabubřelých, ale obsahově prázdných projevů a gest. Sledujete lidi, kteří se bojí o svou vlast, o své blízké, o budoucnost, přesto se odhodlají svůj strach překonat a vykročit do neznáma. Na první pohled banální, ale ve výsledku neuvěřitelně silná je věta: „Jste můj první.“ Jde o situaci, kdy Palestinec podává ruku Izraelci a přiznává, že se prvně tváří v tvář potkává se Židem.

Tady udělám vše, o co požádáte, ale tam u vás vám nemohu pomoci. To můžete udělat pouze vy společně

Ať už jedna strana tvrdí, že přichází o území a druhá zase, že jen chce vrátit, co jim poprávu náleží, pořád jde o jednu jedinou věc – uvědomit si, že na obou stranách jakékoli hranice žijí lidé, úplně obyčejní lidé. Ruth Wilson a Andrew Scott jako Mona Juul a Terje Rød-Larsen musejí hodně „intrikařit“, aby se jednání mohla vůbec uskutečnit. Celý děj je proto zahalen do tajemné atmosféry potemnělých místností a odlehlých severských sídel s prostřihy na Blízký východ. Příběh má tak jasně daný rytmus díky kontrastní barevnosti – potemnělý Sever a zlatožlutý Východ. 

Možná se místy budete trochu ztrácet ve změti jmen a funkcí (také proto, že vizuálně jsou si Palestinci i Izraelci více než jen podobní, což je dost absurdní vzhledem k jejich vztahům), ale všechno vám vynahradí zapálení hlavních vyjednavačů a Sherův způsob vyprávění. Oslo je totiž úžasný snímek nejen vizuálně, ale hlavně lidsky. Dokonce se autoři nebránili ani lehkému ironickému humoru, a to je velmi osvěžující. 

Sher je etablovaný newyorský divadelní režisér a jak se ukazuje, umí to také s filmem. 

Oslo

Hodnocení redakce