Oči války – Co oči vidí, to srdce (a duši) bolí

Sledujte na FilmBox HD na skylink Live TV Sledovat

Jsou v novinách, na internetu, dnes a denně se s nimi setkáváte. Fotografie válečného běsnění a utrpení. Co je však skryto za tiskařskou barvou? Kdo je vlastně těma Očima války?

Zamysleli jste se někdy nad tím, kdo jsou ti lidé, kteří s páskou PRESS odhodlaně vyrážejí tam, odkud davy jiných prchají? Jsou to fotografové a novináři, kteří cítí, že je jejich povinností dát světu vědět, co se děje. Co je ale jejich skutečným cílem? Pro někoho jde skutečně o čest profesionála, který chce svými snímky něco změnit, třeba i tu válku přiblížit k jejímu konci.

Pak jsou tu tací, kteří za nasazením svého života pro dobrou fotku vidí hlavně možnost dobře si vydělat.

Zprostředkovaná zkušenost

Jak to bylo s válečnými konflikty předtím, než byl internet, než byla televize a televizní přenosy? Zprávy o válkách a dalších událostech se do světa dostávaly s obrovským zpožděním a nebylo neobvyklé, aby se o nich čtenáři a diváci na jiném kontinentu dozvěděli až ve chvíli, kdy už bylo po konfliktu. Písmena ale nemají takovou moc zprostředkovat syrový obraz krutostí, které s sebou boje přinášejí. O to se poprvé měly možnost postarat právě fotografie, a to konkrétně v letech 1853–1856, během tzv. krymské války. Tento boj se tak stal první systematicky fotografovanou válečnou událostí, o níž byla veřejnost informována prostřednictvím zpráv posílaných telegrafem.

PTSP jako výslužka

Posttraumatickou stresovou poruchou po návratu z války netrpí jen vojáci, ale také zdravotníci a další profese – válečné fotografy nevyjímaje. A právě to je případ hrdinů snímku Oči války. Mark Walsh (Colin Farrell) a jeho kolega David se protloukají krutým světem ozbrojeného konfliktu v Kurdistánu a během svého putování nejednou zkříží cestu s mnoha těžkými lidskými osudy, což musí na jejich psychice bezpodmínečně zanechat stopy. David takové psychické vypětí dlouhodobě nesnese, a tak se rozhodne vrátit domů do Dublinu, kde nechal svou těhotnou manželku. Mark ale chce za každou cenu zdokumentovat kurdskou ofenzivu proti nepříteli, a tak dál zůstává tam, kde je. Po několika týdnech se ale domů vrací i on, protože je raněný. Jenže po Davidovi není doma ani zmínka, a Mark navíc začíná vykazovat znaky netypického chování…

Nic pro slabé povahy

Pro oscarového režiséra snímku Danise Tanoviće jsou válečná traumata jedním z leitmotivů tvorby, proto můžeme mít jistotu, že alespoň co do faktické stránky věci se jedná o velmi důvěryhodný snímek, ne o pouhou hollywoodskou snahu ohromit divácké masy hlukem války. Skvělé herecké výkony a jedinečný motiv kvalitě snímku jen nahrávají. Jediné, co by mohl režisér napříště napravit, je chvílemi vleklé tempo. Jinak je to ale velmi pěkný film o vážném tématu, na které by si jen tak někdo netroufl.

Zajímavost

Herec Christopher Lee, který v době natáčení slavil již 86. narozeniny, se pro vlastní roli musel naučit největší počet vět za svou kariéru, která v té době trvala již 60 let a čítala na 300 filmů.

Oči války

Hodnocení FDB 70,9 % | Hodnocení redakce