Obyčejné životy pod intimním osvětlením
Foto FilmBox
Sledujte na FilmBox HD na skylink Live TV
Film Intimní osvětlení se zrodil v době, kdy česká kinematografie zažívala svoji zlatou éru. Přinesl nám ho Ivan Passer, který dále režíroval zejména ve Spojených státech. Jako scenárista je ale zodpovědný například za Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří, má panenko.
R ok 1965 je v kronikách československého filmu zaznamenán zlatým písmem. Dal nám Obchod na korze, zmíněné Lásky jedné plavovlásky, Bílou paní, Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou a právě Intimní osvětlení.
Toto jednasedmdesátiminutové podobenství je ale také důležitým vstupem do kariéry a života svého autora. Film byl jeho celovečerním debutem a zároveň posledním filmem, který stihl natočit před normalizací a nucenou emigrací. Ivan Passer se podobně jako jeho kolega Miloš Forman posléze uchytil v Americe, kde 9. ledna 2020 v nedožitých 87 letech zemřel.
Patří do trezoru klenoty?
Jedním ze znaků nesvobodné společnosti je jistě i tendence dělit umění na užitečné a škodlivé, nikoli na dobré a špatné, koncepční a zmatečné, krásné a ošklivé. To, že bylo Intimní osvětlení, jakási citlivá studie života na socialistickém maloměstě, zařazeno mezi filmy režimu nepohodlné, nás nemusí vůbec překvapovat. Se začínající normalizací bylo spolu s dalšími filmovými poklady Nové vlny zavřeno takzvaně do trezoru, odkud se zpátky na plátna a obrazovky dostalo až po dlouhých 20 letech.
Obyčejný život
Film nedisponuje silnou dějovou linkou – vždyť bez té se moderní filmař obejde. Autoři československé nové vlny, kteří v tu dobu obdivovali Felliniho Osm a půl a Kubrickova Dr. Divnolásku, se na narativní konvence neohlíželi a raději detailně vykreslovali životy svoje a svých krajanů. Základní rámec a otázka vypadá jakoby si je Passer vypůjčil z Čapkova Obyčejného života: jak je možné, že dva lidé z jednoho základu vybudují úplně odlišné životy? Na maloměstě se potkají dva spolužáci z místní lidušky a potom z konzervatoře. Roky se neviděli a téměř by se nepoznali. Jeden je více méně na volné noze, má krásnou přítelkyni, úspěšnou kariéru a bohémský život. Druhý je řídící na lidušce, má vilku, manželku a ve volném čase pěstuje angrešty. Kontrast v jejich životech a do detailu vykreslené postavičky maloměsta hledají a nacházejí poezii všedního dne, která ale člověka vtáhne stejně dobře, jako nejepičtější děj.
Pomaloučku, polehoučku
Kdo to zvládne bez výbuchů a dramatických zpomalených záběrů, najde v Intimním osvětlení skutečný poklad, jeden z nejlepších československých filmů všech dob. Podrobný pohled na nesvobodnou společnost, která se ale pozvolna probouzí a ve které přes všechny strasti vyniká unikátnost každého životního příběhu. Z jejich koláže vznikl obraz tak dojemný a přesný, že není divu, že ho soudruzi měli zapotřebí uvěznit za ocelovými dveřmi své cenzury.
Dneska už si ho užít můžeme. A na počest nedávno zesnulého Ivana Passera a jeho díla bychom i měli.
Ivan Passer
Ivan Passer kariéru začal v Čechách, pak emigroval do USA a s Formanem tak trochu definovali dobu. Charakterizuje ho snaha o pozorování detailů, autentičnost a každodennost, i když je to za cenu děje.
Intimní osvětlení
Režie Ivan Passer
Scénář Jaroslav Papoušek, Ivan Passer…
Obsazení Karel Blažek, Zdeněk Bezušek, Věra Křesadlová, Jan Vostrčil, Jaroslava Štědrá, Vlastimila Vlková, Karel Uhlík
Délka 69 min.
Rok 1965