Návrat z popela války a zrady

Červen 1945. Domů do Berlína se vrací zraněná a zjizvená Nelly, která přežila Osvětim. Společnost jí dělá Lene, kamarádka z předválečných dob a dnes zaměstnankyně Židovské agentury. Nelly se ještě zcela nezotavila po operaci tváře, ale navzdory Leniným varováním se vydává hledat svého manžela Johnnyho, životní lásku, který ji odmítl opustit a dlouho ji chránil před nacistickým pronásledováním. Nellyina rodina zahynula během holocaustu.

 

Johnny je přesvědčen, že nepřežila ani jeho manželka. Když ho Nelly konečně najde, Johnny vidí jen ženu, která ho znepokojuje svou podobou s Nelly a odmítá uvěřit, že jde skutečně o jeho manželku. Ovšem v naději, že tak získá dědictví její rodiny, jí navrhne, aby na sebe vzala identitu jeho zesnulé ženy. Nelly souhlasí a ujímá se role sebe sama. Chce svůj někdejší život zpět. A taky chce zjistit, jestli ji Johnny zradil.

 

Sugestivní snímek německého režiséra Christiana Petzolda odkazuje ke klasickým filmům noir a jeho napětí postupně graduje prostřednictvím strhujícího výkonu Niny Hoss. Závěrečná scéna, v níž se vše podstatné vyřídí beze slov během milostné písně Speak Low, patří k těm nejlepším v evropském filmu poslední dekády. Film si od fanoušků rychle získal přezdívku „německé Vertigo“. Ta sice není úplně přesná, určité hitchcockovské momenty v příběhu Židovky, která se po válce vrací z Osvětimi do Berlína, ovšem najdete. Navíc zápletka vychází z francouzské knihy Návrat z popela od Huberta Monteilheta, jíž se inspirovalo právě i Vertigo. 

 

Petzold si do své artovější, vizuálně vytříbené, tiše podmanivé variace na film noir pozval Ronalda Zehrfelda, kterého znal už z dramatu Barbara, a samozřejmě i femme fatale své filmové kariéry Ninu Hoss. Ta tu předvádí dokonale přesný výkon, který nevypovídá jen o jedné ženě, ale o nemožném návratu válečných obětí ke svým minulým životům obecně. 

 

Johnny zase reprezentuje obyčejné Němce, kteří po válce nechtěli poznat její oběti, aby tak nemuseli zkoumat vlastní podíl na jejich utrpení. Film se stal právem miláčkem kritiky.

 

Nelly tvrdí: „Přece se nemůžu vrátit z Osvětimi v botičkách z Paříže a červených šatech.“ A Johnny jí chladně odpoví: „Ale můžeš. Jinak tě lidé nepoznají. Nikdo se na tebe ani nepodívá.“ Ti, co holocaust přežili, vzpomínali, že se procházeli po německých ulicích jako přízraky, protože se na ně nikdo ani nepodíval. Ale na Nelly se lidé mají dívat. Každý má říct: „Vrátila se.“ Tak si všichni budou moct zároveň oddechnout: „Nic se nestalo. My jsme neudělali nic špatně.“ Nelly si to postupně uvědomuje, stále ale chce, aby ji Johnny zase dal dohromady, psychicky i fyzicky. Ačkoliv ví, že její „rekonstrukce“ bude v očích ostatních znamenat, že její strašlivý zážitek z koncentračního tábora se smaže.

 

Mistrovské drama, které na intimním příběhu jednoho manželského páru dokáže říct mnohé o tíze viny a o těžkém návratu obětí, které raději nikdo nechtěl znát.

Více najdete v tabletovém magazínu, který je dostupný pro iOS a Android, nebo pro PC.