Politika se nezastaví ani před filmem, který ke svým účelům využívá od počátků kinematografie. Jenže také platí, že film se nezastaví před politikou.
Prvním propagandistickým filmem je podle všeho historické drama Nezávislost Rumunska z roku 1912, větší stopu v dějinách kinematografie ovšem zanechal americký snímek Zrození národa, natočený v roce 1915. Tříhodinový epos o válce Severu proti Jihu přinesl řadu filmařských inovací, je však chvalozpěvem na otroctví a řádění Ku Klux Klanu.
Mezi průkopníky politického filmu patří také Sergej Ejzenštejn, režisér legendárního Křižníku Potěmkin. Tituly jako Stávka nebo Pád dynastie Romanovců dokládají důležitost, jakou Sověti přikládali rozvíjejícímu se médiu. Zapřažení filmového průmyslu do propagandistické mašinerie ovšem dovedli k dokonalosti nacisté.
Postupně vyvlastnili německý filmový průmysl včetně slavných berlínských studií UFA. Ministr propagandy Goebbels vládl branži pevnou rukou, režisérům neváhal vnucovat obsazení filmů podle svého rozmaru. Jediná, kdo si od něj nenechala nic předepisovat, byla mladá filmařka Leni Riefenstahl.
Mezi její nejznámější díla patří Triumf vůle, dvě hodiny Wagnera a mašírování na norimberském sjezdu strany v roce 1935. Snímek vyniká estetickou kvalitou, která dodnes bere dech. V demokratických zemích si film mohl dovolit potentáty také zesměšňovat, jak dokazuje Chaplinův Diktátor z roku 1940. Na to ovšem po válce dlouho nebyla nálada, Hollywood se dostal do hledáčku kampaně výboru senátora McCarthyho. Hon na komunistické čarodějnice zničil kariéru dobrým sto padesáti lidem.
Za železnou oponou se tou dobou točilo podle přísných estetických a obsahových kritérií, ke kterým patřilo i žádoucí politické vyznění. Vrcholem filmové sorely u nás byly manifesty třídního boje jako Anna proletářka nebo Olověný chléb, budovatelská agitka Karhanova parta či záškodnický thriller DS-70 nevyjíždí.
Politiku jako námět Hollywood znovu objevil s válkou ve Vietnamu, mezi nejpůsobivější snímky patří Apokalypsa Francise Forda Coppoly a Kubrickova Olověná vesta. Do zákulisí washingtonské politiky nahlédli Všichni prezidentovy muži z roku 1976 a k této době velkých společenských změn se vrací i novější filmy jako Milk se Seanem Pennem v hlavní roli či ohlédnutí za aférou Watergate v Duel Frost/Nixon.
V aktuální tvorbě, mezi aktivistickými filmy Michaela Moora nebo parodií Yesmeni, vyniká drama Romana Polanského Muž ve stínu.
