Milovat (se), či nemilovat (se)?

Sledujte na Film+ na skylink Live TV Sledovat

Znáte recept na to, jak si najít toho pravého partnera? Je to jednoduché, stačí si podat inzerát.

Přesně tuto cestu zvolí také Greg (Jeff Bridges) ve snímku Dvě tváře lásky. Profesor matematiky má už prostě dost postelových románků se studentkami a chce seriózní partnerku i vztah, nejlépe bez fyzických aktivit. Rose (Barbra Streisand) je neatraktivní doktorka literatury, která jeho požadavky přesně splňuje. Prostě tihle dva se hledali, až se našli, ovšem jen do chvíle, než coby novopečená vdaná paní Rose prohlásí, že by se chtěla se svým mužem večer pomilovat... Jedna nevinná věta naráz obrátí jejich životy vzhůru nohama.

Manželství se vtipem

Rose se zcela vzdala naděje na vážný vztah, natož pak na manželství, žije se svou matkou a neustále poslouchá její narážky na to, že je sama. Ale co, člověk si zvykne na všechno. Naopak Greg putuje z jednoho vztahu do druhého. Proč také ne, atraktivní profesor v nejlepších letech má za katedrou nezaměnitelné charisma. Jen je škoda, že mladé studentky mu po chvíli vždycky pláchnou, nebo je na nich něco (naprostá maličkost), kterou Greg nedokáže vystát. Tohle moc nevypadá na dva ideální protějšky, jimž by mohlo manželství klapat, nebo dokonce prospívat. Jenže zázraky se dějí. 

Tohle není rande. My jen souhlasíme, že budeme jíst u jednoho stolu

Trapnost jako umělecký prostředek

V této části je film Dvě tváře lásky stále spíše romantickou komedií, od které očekáváte zaběhaná klišé a předpokládáte, že uzavřením sňatku vše končí. Ovšem pozor, tady teprve začíná ta pravá zábava i peripetie. Scénář Richarda LaGravenesea vycházející z divadelní hry je inteligentní a hlavní herecké dvojici přímo šitý na míru. Obecně je vzácné najít film, který inteligentně pojednává o sexu a lásce, namísto toho, aby se neustále opakovala hollywoodská klišé. A tak svatba přinese paradoxně do vztahu trhliny, jelikož Rose prostě už nechce žít jen v intelektuálním vztahu, kde má každý z manželů svou vlastní postel a vrcholem erotiky je dotek rukou. Scéna, kdy svému vyvolenému sdělí, že večer se „půjde na věc“, je geniální. Streisand i Bridges dokazují, že jsou krom skvělých herců také výborní komici. Trapnost jejich prvního manželského milování (samozřejmě neúspěšného) vyvažuje humor a až pubertální rozpačitost, takže nemáte chuť film vypnout, ale s napětím sledujete, jak tohle fiasko dopadne.

Šťastný výběr herců

Pak bohužel přichází klasický vývoj situace. Takto se přeci žít nedá, tak se Rose a Greg rozcházejí, aby Rose měla čas a možnost projít proměnou z ošklivého káčátka v krásku, po které Greg musí samozřejmě okamžitě začít toužit. Proč se z toho nestal barvotiskový rozplizlý závěr? Protože Streisand nikdy nebyla a nebude klasická americká krasavice a protože má i jako herečka nezaměnitelný šarm, který propůjčila i této postavě. Z Rose se kráska totiž stává jen vizáží, uvnitř ale stále zůstává trochu praštěnou profesorkou literatury, která má šmrnc, svůj humor a vyzařuje z ní pozitivní energie. Kdyby hlavními hereckými hvězdami byl kdokoli jiný, není vůbec jisté, že by Dvě tváře lásky obstály. Ale v tomto případě vše vyšlo na jedničku, i se závěrečnou líbací scénou v dešti.

Dvě tváře lásky

Hodnocení FDB 74,9 % | Hodnocení redakce