Královny ve filmu

Herečka Cate Blanchett upozornila na svůj herecký talent ztvárněním královny Anglie a Irska Alžběty I., dcery Jindřicha VIII. a jeho druhé ženy Anny Boleyn, která vládla od roku 1558 a byla poslední panovnicí z rodu Tudorovců. Snímek pákistánského režiséra Shekhara Kapura vypráví o nástupu mladičké zapřisáhlé protestantky na anglický trůn po smrti nevlastní sestry Marie, a to v době, kdy byla svrchovanost Anglie pod stálým tlakem okolních států a kdy bylo potřeba obnovit katolickou víru. Snímek byl nominován celkem na sedm Oscarů, nakonec si odnesl jednu sošku – za masky.

Toto historické drama je pokračováním snímku Královna Alžběta a líčí vrcholné období vlády Alžběty I. v druhé polovině šestnáctého století. Protestantská panovnice, opět v podání Cate Blanchett, je trnem v oku převážně katolické Evropě a nejvíc španělskému králi Filipovi II., situace pro ni není bezpečná ani v domovské Anglii, kde proti ní stojí katolíci podporovaní skotskou královnou Marií Stuartovnou (Samantha Morton). K tomu je ještě pod tlakem svých rádců v čele se Sirem Francisem Walsinghamem (Geoffrey Rush) ohledně otázky jejího nástupnictví. Královna si nedokáže vybrat ze zástupu urozených uchazečů o její ruku, její srdce totiž patří mořeplavci Walteru Raleighovi (Clive Owen), s nímž je ovšem oficiální vztah nemožný. Alžběta bude muset v rámci záchrany postavení rodné země obětovat osobní život a postavit se nejmocnější armádě světa v jedné z nejslavnějších námořních bitev historie.

Dne 31. srpna 1997 obletěla svět šokující zpráva o smrti princezny Diany při automobilové nehodě v Paříži. Královna lidských srdcí, jak se jí přezdívalo, byla jednou z nejoblíbenějších členek britské královské rodiny a velké pozornosti se jí dostávalo i po rozvodu s princem Charlesem. Tragická nehoda princezny vyvolala spousty otazníků a konspirace, že nehoda byla ve skutečnosti nájemnou vraždou. Snímek Stephena Frearse Královna představuje intimní pohled do zákulisí královské rodiny a vysoké britské politiky v období těsně po smrti Diany a snaží se odkrýt emoce a dosah této události na královský dvůr i celý svět. V roli královny Alžběty II. se představila Helen Mirren, která se s reálnou panovnicí několikrát setkala – ta ale snímek odmítla zhlédnout. Herečka za svůj výkon dostala Oscara, Zlatý Glóbus i cenu BAFTA.

Kristýna I. Švédská se v pouhých šesti letech stala královnou Švédů, Gótů a Vandalů, velkoprinceznou Finska, velkovévodkyní Estonska a Karélie a paní Ingrie. Snímek, jenž natočil finský režisér Mika Kaurismäki, je portrétem extravagantní mladé ženy, která se vymezila proti tradici, konvencím a konzervativním silám bránicím pokroku – panovnice byla velmi výstřední, mluvila hlubokým hlasem, měla ráda drsné vtipy a její oblíbenou zábavou byl lov, vojenské strategie a umění. Obsazení snímku je mezinárodní, jednu z nejvýznamnějších královen Švédska a potažmo Evropy si zahrála švédská herečka Malin Buska, její krajan Michael Nyqvist ztvárnil kancléře Axela Oxenstierna, v dalších rolích se představí Kanaďané Sarah Gadon (seriál 11.22.63) a Lucas Bryant (Navždy spolu), finská herečka Laura Birn či Francouz Hippolyte Girardot.

Námětem historického snímku Královna Margot byl stejnojmenný román Alexandra Dumase, jenž vypráví o jednom z nejkrvavějších období francouzských dějin – o náboženských válkách mezi hugenoty a katolíky. V této nešťastné době se odehrává příběh Markéty z Valois přezdívané Margot, dcery francouzského krále Jindřicha II., kterou rodina z politických důvodů donutila provdat se za navarrského krále Jindřicha. Svatba měla uklidnit rozbouřené vztahy mezi oběma tábory, v roce 1572 ale došlo během tzv. Bartolomějské noci k zmasakrování hugenotů. Režisér Patrice Chéreau se snažil o přesvědčivé zobrazení historických událostí i pomocí výpravy a dobových kostýmů. Na MFF v Cannes v roce 1994 získal film Cenu poroty a představitelka Kateřiny Medicejské, matky Margot, herečka Virna Lisi získala Cenu za ženský herecký výkon.