Adaptací Kupce benátského existuje více, ale vždy nějak „drhly“. Problémem přitom není kontroverzní antisemitismus, ale odlišné dějové linie v jednom ‒ romantická komedie a spalující tragédie.
Jenže pravý Shakespeare je přesně takový, barvitý, vtipný, drsný, sarkastický i zasněný. Děj Kupce benátského není třeba detailně popisovat. Jednoduše jde o klasický příběh osudové lásky, které však v cestě stojí různé společenské i finanční překážky. Při snaze je překonat, proti sobě stanou ti dobří a zlí a dramatická zápletka je na světě.
Klasik všech klasiků
Co je tedy na tomto dramatu tak fascinujícího? Shylock! Ten nás nepřestává udivovat a přitahovat ani po 400 letech. Umí být k politování, ale i pyšný, vzteklý, pomstychtivý, slabý, arogantní. Jeho chování prostě nelze vystihnout jen jedním slovem, ani větou. Dnešní scenáristé se mají od Shakespeara co učit, zřídka dokáže někdo z nich stvořit tak bohatě strukturovanou a živelnou postavu jako je Shylock.
A podobné je to i se shakespearovským jazykem, který je divoký a nesourodý, mnohovýznamový, plný slovních hříček a metafor. Herec musí být na stejné vlně, ovládat takový jazyk, ne ho jen přežvýkávat. Když herec selže, slova se rozpadají do plytkých klišé a nesrozumitelných šroubovaných výpovědí bez vášně. Naštěstí Shylock v podání Al Pacina je tím přesně namíchaným šarlatánem s kapkou vyděračství i lakoty a s kapkou šibalství a bodrosti.
Celkově je tato filmová adaptace skvěle obsazená. Jeremy Irons přináší originální pojetí další známé postavy, Antonia, představující staršího, klidnějšího chlapíka, který ztělesňuje obrovské rozpory mezi vznešeným středověkým rytířstvím a ošklivostí této epochy. Joseph Fiennes je doslova zjevením, když od povrchního zamilovaného mladíčka Bassania dozrává v muže, který konečně poznává život i v jeho krutosti. Trochu zklamáním je snad jedině Lynn Collins coby Portia.
U Shakespearových ženských postav se nelze spoléhat jen na hezkou tvářičku, ale vyžadují herečky, které dokážou slovům vdechnout život ve všech jeho polohách. Collins ovšem zůstává víc v romantickém duchu a temnější tón Kupce benátského jí uniká.
Režisér Michael Radford se ukázal jako výborný vypravěč i stratég, protože se obklopil nejen úžasnými herci. Co by si totiž zasloužilo Oscara okamžitě, je výprava. Benátky snad nikdy nevypadaly hrozivěji a krásněji zároveň. Tvůrci využili reálná místa a hlavně kamera pracující s přirozeným světlem navozuje tu správnou autentickou atmosféru. Inu i v Hollywoodu ještě pořád umí natočit filmovou lahůdku.
Verdikt: Jedna z nejlepších filmových adaptací Shakespeara, která nechce diváky utáhnout na „romanticko-komediální nudli“, ale je v pravém slova smyslu holdem skvělému dramatu.
