Ke štěstí nevede jen jedna cesta

Sledujte na ČT1 HD na skylink Live TV Sledovat

Intimní a individualizovaný příběh z ne tak malého města o pětatřicátnících, kteří někde v morku kostí cítí, že už by měli být dospělí, šťastní a hotoví lidé, zároveň ale vědí, že realita je někde úplně jinde. Naštěstí mají své Kvarteto.

Tomáš (Jaroslav Plesl), Simona (Barbora Poláková), její partner Robert (Lukáš Melník) a Funés (Zdeněk Julina) jsou něco jako rodina. Tvoří totiž jedno hudební těleso, které se pravidelně schází, aby trénovalo na společný koncert. A tak spolu tráví spoustu času, díky čemuž mohou probírat všechno, co je trápí, co je těší i z čeho mají strach. Jsou přesně v tom věku, o kterém si dříve mysleli, že tou dobou budou mít již vše vyřešeno, opak je ale pravdou. Ještě, že mají kamarádku Batrflaj (Pavlína Štorková), která je svým přístupem k životu vždy vytrhne z čas od času přicházející melancholie. A nemalou pomoc jim také pravidelně a ráda poskytuje „dvorní“ psychoterapeutka kvarteta Lenka (ztvárněná Lenkou Krobotovou, protože by to nebyla  pravá krobotovina, kdyby do ní režisér neobsadil svou manželku). Co se ale stane ve chvíli, kdy se mezi dvěma členy souboru začne dít něco, co by se třetímu mohlo hrubě nelíbit?

Když to neumíš říci slovy, pusť správnou hudbu, ta to řekne za tebe.

Představitelé hlavních hrdinů to během natáčení (a vlastně celý rok před ním) neměli zrovna dvakrát jednoduché, museli se totiž naučit na nástroje, které měli často v ruce úplně poprvé, obstojně hrát. „Dostali jsme každý svého učitele a celý jeden rok před natáčením jsme cvičili. Je to vlastně takový sen. Byla jsem opravdu šťastná, že se můžu kvůli filmu něco nového naučit. Každý týden k nám domů chodil pan učitel a nejdřív jsme drtili stupnice a různá cvičení a potom už rovnou ty konkrétní skladby. Takový roční rychlokurz,“ říká Barbora Poláková, která se učila hrát na violoncello.

Jak již název sám napovídá, hudba hraje v Kvartetu nezanedbatelnou roli. Filmové kvarteto v průběhu snímku nacvičuje pro chystaný koncert skladbu Aloise Piňose, kterému režisér tímto snímkem vzdává hold. „Hudbu Aloise Piňose si pamatuji ze studií v Brně, kde tehdy působil na JAMU. Zaujaly mě jeho experimenty na pomezí hudby a divadla. Teď se mi znalost jeho hudby hodila, protože kvarteto mělo hrát soudobou vážnou hudbu nejlépe autora z generace jejich rodičů. Na konci filmu slyšíme hudbu, kterou složil jeden z členů kvarteta, což znamená posun od interpretace k přímé autorské tvorbě,“ vysvětluje Krobot.

Na své si přijdou zejména diváci, kteří mají Olomouc prochozenou jako vlastní boty, snímek z ní totiž prakticky nevytáhne paty. Ostatní se na film mohou těšit jako na druhý Krobotův režisérský počin, který někomu sedne jak ulitý a druhý se v něm zas necítí. Názor si musí každý udělat sám, a těch 93 minut za to stojí.

Miroslav Krobot

Šestasedmdesátiletý rodák ze Šumperka byl již odmala fascinován divadelním vesmírem. Po absolvování studií na JAMU začal působit v Západočeském divadle Cheb, později pak i v Národním divadle, nebo třeba v Divadle Vítězného února v Hradci Králové. V letech 1996–2004 byl uměleckým šéfem Dejvického divadla, kde sklízel obrovské úspěchy. Na filmovém plátně debutoval až v roce 2005 v Příbězích obyčejného šílenství (které byly adaptací jeho původní divadelní hry), po několika dalších rolích se ujal i režisérské židle a do kin vyslal svůj veleúspěšný filmový debut Díra u Hanušovic.

Koukněte i na

Díra u Hanušovic

Filmový režijní debut Miroslava Krobota nejen vyprodával kina, ale sklízel i mnohá ocenění. Maruna se asi nikdy nevdá. Učitelka němčiny, toho času hospodská, o toho pravého ne a ne zakopnout. A mužské osazenstvo její vesnice jí to rozhodně neulehčuje. Jednoho dne ale u Hanušovic dojde k události, která všechno změní!

Kvarteto

Hodnocení FDB 53,3 % | Hodnocení redakce