Když nejste ve své kůži…

Sledujte na FilmBox Premium HD na skylink Live TV Sledovat

Ve filmech Pedro Almodovara očekáváme smyslnou sexuální zvrácenost, nějaké zběsilé spiknutí, složité proplétání minulosti se současností a to vše vyvedené v jasných barvách. Film Kůže, kterou nosím vás proto nezklame.

Tentokrát Almodovar ke všemu přidal ještě jeden rozměr – citlivost, která ukazuje, že jeho bizarní příběh musíme brát vážně. Hlavní postavou je tu šílený vědec: brilantní doktor Robert Ledgard, kterého hraje Antonio Banderas se vzácnou intenzitou. Robert je zcela oddán vědě, aby přišel s objevem, jenž by přehlušil jeho smutek a bolest. Aby mohl takový objev učinit, předpokládá, že má božské právo používat libovolně těla i mysli ostatních lidí. Jejich oběti jsou přeci nezbytné pro jeho vyléčení.

Robert proto doslova vlastní krásnou Véru (Elena Anaya) a drží ji v zajetí ve svém obrovském panském sídle ve španělském Toledu. Poskytuje jí veškerý luxus, kromě svobody. Stále je oblečená do podivné kombinézy, která připomíná potápěčský neopren. Véra přeci není pacientka, ale vězeň a myslí si, že existují pouze dva způsoby, jak se osvobodit: sebevraždou, nebo když donutí doktora, aby se do ní zamiloval. Je natolik narcistická, aby věděla, jak je krásná, a svádění je pro ni výzvou. A co vlastně Roberta vede k takovému chování? Jeho žena utrpěla těžké popáleniny při autonehodě a následně zemřela. Robert sám se specializoval na transplantace tváře. Takže s kůží to opravdu umí… Unesená Véra je tak jeho pokusným králíkem i uměleckým plátnem zároveň. Jakoby tu šlo o nového, krásnějšího Frankensteina, o vytvoření dokonalé a „ohnivzdorné“ ženy.

Už tak dost zvláštní příběh je proložen ještě spoustou záběrů z laboratoří – klonování, nebo pěstování nové kůže. Některé sekvence působí velmi dokumentárně. A aby podivností nebylo málo, svou roli zde hraje ještě věrná starší hospodyně Marilia (Marisa Paredes), takovou musí mít přeci všichni šílení vědci. Dále Zeca (Roberto Alamo), muž oblečený jako tygr, který se po ulicích pohybuje jen během karnevalu. A Vicente (Jan Cornet), kterého Robert rovněž unese a drží ho v zajetí v suterénu.

Přijde vám to už dost zamotané? Pak si ke všemu přidejte ještě nadšení pro výtvarné umění, všudypřítomná plátna a důraz na kostýmy i barevnost celkově. Dojem z filmu je chvílemi až psychedelický. Aby taky ne, když se ukáže, že doktora je vlastně nemožné svést, to, co k Véře cítí, není láska ani chtíč, vyvolává v něm pouze čisté šílenství. Celá hloubka jeho zkaženosti je odhalena v neočekávané závěrečné sekvenci, když zjistíme, že Robertův emocionální motor není poháněn žádostí, žárlivostí nebo hněvem, nýbrž potřebou zacházet s ostatními jako s vědeckými pokusy.

Almodovarovy filmy nikdy nebyly a nejsou pro filmové začátečníky, vyžadují už zkušeného diváka, kterého navíc nerozhodí jen tak nějaká bizarnost. A také Banderas je tu překvapením, odhodil vizáž hispánského svůdníka a stal opravdu šíleným vědcem, až z něj jde strach. Snímek Kůže, kterou nosím je prostě pro filmové fajnšmekry.

Kůže, kterou nosím

Hodnocení FDB 77,8 % | Hodnocení redakce