Kdo je kdo?

David Lynch thrillery prostě umí. Mysteriózní snímek Lost Highway však nepatří k těm nejznámějším. Což je možná škoda.

Zápletka se točí kolem podivné vraždy. Možná by se o ní policie nedozvěděla, kdyby se úplnou náhodou neobjevila nahrávka, na níž někdo brutálně zabije mladou ženu. Ten někdo je saxofonista Fred a ta mladá žena je Renee, jeho manželka. Fred je okamžitě zajat, ale jaké je překvapení pánů policistů, když zjistí, že Fred není Fred, nýbrž Pete Dalton! Kdo je tedy vrah? A kam zmizel Fred? Podaří se policii záhadnou vraždu objasnit? A jakou roli ve všem hraje Pete?

Místy je tento film hodně, hodně zamotaný, ale jsou tu také scény, u kterých by byl Alfred Hitchcock pyšný, že někdo zas jednou umí pracovat s napětím. Lynchovi hodně pomáhá hudba, která kromě toho, že je skvělá, se podílí tak na 80 % celkové děsivé atmosféry. Jinak bohužel musíme říct, že jde o vizuální lahůdku zvládnutou bravurně z technického hlediska, avšak kontinuita je místy tak zmatená, až se nejeden divák ztratí.

Je možné, aby jedna z postav byla na dvou místech zároveň, nebo sama se sebou dokonce telefonovala? Pro někoho je to geniální znejistění, které thrilleru dodá na dramatičnosti, pro jiného příliš matoucí element. Stejně tak je zarážející, jak může být Pullman v první polovině zatčen za vraždu své ženy a zamčen v cele, aby z ní následně zmizel. Budeme se držet osvědčeného pohádkového principu, takže do třetice: Koho, kruci, hraje Patricia Arquette? Je to současná milenka, nebo zavražděná manželka?

Jaký to má všechno smysl? Snaží se Lynch jen zmást diváky, aby bylo odhalení vraha ještě napínavější? Možná. Možná si taky chtěl prostě pohrát se zavedeným žánrem a dostat do něho víc „uměleckosti“. Jednotlivé scény tak působí jako izolované obrazy, jako byste se procházeli galerií a postupně si dávali dohromady poselství celé jedné epochy. Ne vždy vám bude vše dokonale zřejmé, občas bude některý obraz přitažlivější než jiný, ale jako celek to bude fungovat.

Takovouto galerií zločinu Lost Highway je. Pro někoho možná zůstane jen bravurním uměleckým vtipem, pro jiného zase snímkem tak podivným, až bude mít za to, že se Lynch dal k surrealistům. Možné je obojí, jednu jistotu ale máte: u Lost Highway nesmíte přemýšlet, nesmíte pátrat, musíte se vzdát logického uvažování a jen se dívat. Dívat se na nádherné, i když děsivé scény a jen se bát neznámého. Pak vám bude vlastně jedno, kdo je kdo.

Zajímavost

Společnost Entertainment Weekly zařadila tento film na dvacáté třetí místo nejděsivějších filmů všech dob.

Lost Highway

Hodnocení FDB 78,5 % | Hodnocení redakce