Ztraceno v životě

Emotivní příběh homofobního otce postiženého stařeckou demencí, jehož se navzdory zklamání a křivdám z minulosti ujímá jeho homosexuální syn, vypráví o potřebě lásky a odpuštění.

Režijní debut Vigga Mortensena je inspirován jeho vlastním dětstvím a dospíváním. Ne, že by jeho skutečný otec byl stejný necita jako filmový Willis (Lance Henriksen), ale autentická životní zkušenost je z filmu Ještě máme čas patrná. Dvouhodinové rodinné drama není dovolenkovým odlehčeným snímkem, je to film, který strhne vaši pozornost a občas vám bude jezdit mráz po zádech.

Nebuď zbabělec, řekni svůj názor!

Willis trpí stařeckou demencí a v podstatě nenávidí každého, kdo jakkoli vybočuje z řady, včetně svého syna, který vybočuje hodně. John (Viggo Mortensen) žije se svým partnerem a dcerou spokojený rodinný život daleko od otcovy farmy. John je dobrý muž, nesmírně trpělivý, a tak se rozhodne, že se o Willise postará. S postupující nemocí už ho nelze nechat samotného na rozlehlém ranči. Jenže, vytrhněte starého člověka z jeho domova, to je první zrada. Zkuste mu přiblížit život pro něho naprosto nepřijatelné rodiny – homosexuálního páru s dítětem – to je další zlo. A ještě se k němu chovejte hezky a nevracejte mu nenávistné a bolestné poznámky, to už je vrchol. Tohle všechno John udělá a vydrží, i když každému džbánu se jednou ucho utrhne…

Dojemně nepříjemný film

Kdo se někdy staral o podobně nemocného člověka, musí před Mortensenem smeknout. Ještě máme čas se nesnaží jakkoli uhlazovat pokřivené rodinné vztahy – samozřejmě že nejde jen o Johna, ale také o jeho sestru Sarah (Laura Linney). Film je vlastně dokonalá ukázka toho, jak ne/funguje lidská paměť. Zatímco Willis se ve vzpomínkách vrací k zemřelé ženě a dětem (ještě v době, než je de facto odepsal) jako k idylické minulosti, jeho děti si vzpomínají na otce, který se nechoval o mnoho lépe než nyní. I přesto jsou pořád rodina, a ještě než Willise zcela pohltí nemoc, se snaží jeden druhému porozumět. I když se to občas zdá nemožné.

Mortensenův celovečerní debut odráží dlouholeté zkušenosti z filmové branže. Nesnaží se být líbivý, nevypráví komplikovaný příběh zjednodušeně, ale jde k podstatě věci, k opravdovým emocím, ať je nám to jako divákům příjemné, nebo ne. Navíc díky tomuto filmu dostal prostor předvést svůj jedinečný herecký talent a um Lance Henriksen. A byť s postavou Willise nebudete sympatizovat, tak stejně jako John k němu budete hledat cestu.  

Ještě máme čas

Hodnocení redakce