Jedna kapsa prázdná, druhá plná semtexu

Když přišla finanční krize, byla to pořádná rána. Štábu televizní show o ekonomice Hra peněz teď hrozí, že to bouchne doopravdy: do studia nakráčí zhrzený investor s bednami semtexu. Dokážou ho George Clooney a Julia Roberts zastavit?

Lee Gates je rozený showman a rád sám sebe pouští ze řetězu. Jako moderátor pořadu Hra peněz si hraje na boxera nebo rappera, hází před kamerami pokrývkami hlavy a tahá publikum na vařené nudli. Teď mu ale spadne hřebínek: drsná finanční realita vtrhne přímo do studia. Najednou má Lee na sobě místo šaškovských kostýmů vestu s výbušninami a vyděšený mladík s detonátorem v ruce se s nějakými planými sliby nespokojí.

Čas jsou peníze a Hra peněz, název filmu i jméno televizní show, časem rozhodně nemrhá. Diváka do děje vrhne ďábelsky svižným vstupem: do začátku natáčení v přímém přenosu zbývají poslední vteřiny, ve studiu mluví jeden hlas přes druhý, moderátorovi do sluchátka letí poslední instrukce od režisérky Patty Fenn. Kamera kmitá po obrazovkách, monitorech, displejích a světélkujících diodách, odevšad se valí informace. Ale když dojde k nečekané situaci, je najednou každá rada drahá.

Zatímco scénář pořadu Hra peněz se sesype jako domeček z karet, scénář filmu o něm je chytře a svižně vystavěnou šarádou, která od počátečního šoku vygraduje ve frašku okořeněnou černým humorem. Přestože jde o vážnou věc – o 800 milionů dolarů, jenž kvůli chamtivosti jednoho vysoce postaveného manažera zmizely z oběhu, a pak už „jen“ o život – najde se čas i na šibeniční vtipy.

Hutný děj stojí na dialozích jeden na jednoho. Tady vyniká interakce mezi Leem a Patty, jejichž představitelé George Clooney a Julia Roberts mají šťavnaté prohozy skvěle natrénované ze série Dannyho parťáci. Clooney projde proměnou od sebestředného hajzlíka přes ustrašeného zbabělce až po chlapíka se srdcem na pravém místě, Roberts je zase pevně usazená v křesle naprosté profesionálky, která nepřestává režírovat situaci, i když sedí dvacet metrů od bomby.

Hra peněz se odehrává prakticky v reálném čase a je v neustálém pohybu. Klaustrofobně sevřená atmosféra nepovolí, ani když se děj ze studia přenese do ulic New Yorku. Informace se divák dozvídá postupně, včetně těch o motivacích a vztazích jednotlivých postav, jež do situace vnášejí nové světlo. Kameramanský machr Matthew Libatique střídá nejrůznější formáty obrazu (televizní, filmový, bezpečnostní kamery…), a přispívá tak k dynamice vyprávění. A Jodie Foster drží v pozici režisérky všechny otěže pevně v rukou.

Jestliže z úvodu filmu mrazí, finále se nese v duchu otevřeně populistické satiry. Ale vlastně proč ne: když někomu kvůli hrabivosti mocných zbudou jen oči pro pláč, je lepší se tomu hořce zasmát než mávat kolem sebe pistolí nebo poslouchat „zaručené“ rady, jak rychle zbohatnout.

Kde jsou ty prachy?

Hra peněz