Jasmíniny slzy: Tramvaj do stanice Touha podle Woodyho Allena

Jasmine je dáma elegantní, zhýčkaná a s vytříbeným vkusem, která žije skvělý život na vysoké noze po boku milovaného bohatého manžela. Tak to aspoň viděla ona sama. Jenže když manželství zkrachovalo a z bohatství nic nezbylo, protože ho její muž zpronevěřil, Jasmine se musela přestěhovat na druhý konec Ameriky, do nuzného bytečku své mladší sestry a jejího nového vidláckého partnera. A ještě k tomu musela začít pracovat! Bez koktejlu antidepresiv s alkoholem a dalších výmyslů o svém osudu by své nové postavení nikdy nezvládla. Jenže neustálé ignorování reality většinou nevede zrovna ke štěstí. 

„Vždycky jsem spoléhala na laskavost cizinců,“ říkala už ve 40. letech Blanche DuBois, psychicky labilní hrdinka slavného dramatu Tennessee Williamse Tramvaj do stanice Touha. Jasmine je vlastně její moderní reinkarnací a její příběh současným převyprávěním jejího trudného osudu. Napsal a natočil ho před rokem Woody Allen, ale komedii od něj tentokrát nečekejte. Publikum má sice nejraději jeho lehké vtipné romance jako Půlnoc v Paříži, ale stárnoucí duchaplný intelektuál čas od času natočí film v pesimistické náladě. A pak nám připomene, že život je náhodná a nespravedlivá hra, která se nedá vyhrát, i když se o to všichni naivně a marně snaží. Jasmíniny slzy patří v jeho přehlídce pesimistických kusů k těm nejlepším – a také nejmilosrdnějším. I díky tomu, že mu dominuje nepříjemně syrový, ale zcela odzbrojující výkon Cate Blanchett, za který po právu letos posbírala všechny velké filmové ceny. „Hodně jsem pozorovala lidi. Hodně jsem pila rosé. Nakonec jsem musela zahrát tu antihrdinku, kterou Woody napsal, ale samozřejmě jsem myslela na skandál Madoff, protože to je holocaust finančních skandálů. Existuje řada lidí jako Jasmine. Věděla jsem o nich to, co ostatní, ale jako herečka jsem se k těm případům vrátila, abych se na ně podívala více forenzně,“ popsala herečka přípravu na roli v rozhovoru na webu Wrap.