Hodně drsný italský polibek

Tohle bude ráj – noci plné hvězd, jeden nikdy nekončící extatický tanec, nekonečné opojení. Uvidíte místa, kam můžou jen bohatí a krásní, takové italské Las Vegas, šampaňské a kokain, špinavé peníze a čistý zisk. Teď chybí jen nějaká loutka v parlamentu, co všechno posvětí.

Filippovi Malgradimu dosud stačilo jeho hezké teplé místo v politice, spokojená, finančně zabezpečená rodinka a občasný úlet, při kterém může upustit páru a dosyta si užít. A tím to všechno začne. Protože jedna tahle seance skončí hodně špatně. Řím je malý, nic se tady neututlá –neuplyne ani den a Filippovi na dveře klepe vyděrač. Ale nevadí! To se vyřeší. Mám přece vlivné známé. Ne, není třeba hned zabíjet. Stačí, když ho trochu postraší, ať se kluk naučí, že s takhle vlivnými lidmi si nemá začínat. Jasně. Filippo si může vydechnout. Asi tak na pár hodin…

Říká se mu Číslo osm. Jeho táta byl velké zvíře. Teď je po smrti a Osmička dědí jeho temné impérium. Zatím si možná moc neuvědomuje, co tahle práce obnáší. Ale všechno, co dělá, dělá dobře. A až přijde čas, dostane svůj podíl v ráji, peníze se budou sypat ještě víc. Určitě. Co by se asi tak mohlo stát?

K tomu všemu se chystá abdikovat papež a na scénu se vrací také kdysi prominentní postava italského podsvětí zvaná Samuraj. A vy nejspíš celou první půl hodinu nebudete chápat, jak ty jednotlivé linie spolu souvisí. Ale nebude vás to ani trochu trápit – je tady hodně sexu, hodně násilí, hodně peněz, ale i trocha té opravdové lásky a to všechno podkreslené podmanivou hudbou. Budete doufat, že to nikdy neskončí.

Režisér Stefano Sollima se zapsal do povědomí diváků zejména jako režisér seriálu Gomora. Suburra se vám také okamžitě dostane pod kůži, až vás bude mrzet, že režisér zvolil kratší formát – opravdu se na to kouká skvěle. Z herců budete možná znát Pierfrancesca Favina, zahrál si švýcarského pilota Formule 1 Claye Regazzoniho ve skvělém snímku Rivalové. Vedle něj se tady objevuje hezká řádka italských tváří, které vám zřejmě nic moc neřeknou, ale snadno si je zamilujete. Třeba Alessandro Borghi, v roli možná trochu natvrdlého, nicméně vikingsky krásného Čísla osm, s Gretou Scarano, jeho osudovou láskou, jsou doslova k zulíbání. „Je to jenom škrábnutí,“ doufáte společně s plačící Gretou. Ale tušíte nejhorší. Krása. Snad je nevidíme naposled!

Děj je nabitý akcí – ale působivá výtvarní stránka, krásně naaranžované záběry z reálných míst (krom papežova příbytku jsou všechny prostory autentické) vás taky jen tak neomrzí. A navíc ta hudba, francouzská elektronika, dobře známí M83 – Midnight City snad nikdy nezněli tak skvěle. Italští politici i Vatikán se prý po uvedení bouřili proti tomu, jak drsný obraz korupce a zvrhlosti v domácí politice film podsouvá. O tom, nakolik mohl být příběh pravdivý, nic nevíme. Ale jako film je to naprostá lahůdka není co řešit.

Suburra