Grandhotel Budapešť: Oscarový Grandhotel z bájné střední Evropy

Wes Anderson je sice Texasan, ale dlouhý čas strávil v Paříži, a má rád evropské filmy i evropskou historii. Což je nejlépe vidět na jeho osmém snímku Grandhotel Budapešť. Toto pozoruhodné ubytovací zařízení leží v horách země jménem Zubrowka. Ta připomíná tolik středoevropských koutů (včetně Česka, odkud si Anderson vypůjčil sošku karlovarského kamzíka), že se stala jakousi mytickou Střední Evropou, nostalgickou vzpomínkou na státy, jimiž se bouřlivě přehnalo 20. století. V roce 1932, kdy hotel zažíval svou největší slávu, ho vedl monsieur Gustave, šarmantní a distingovaný puntičkář a milenec starých bohatých dam. Jedna z nich mu odkázala cenný obraz, k nelibosti jejích potomků, kteří na Gustava začnou pořádat hon.  

 

Bláznivá kriminální groteska, zabalená do Andersonovy tradiční melancholie hýřící barvami, je divácky atraktivní nejen svou dech beroucí výpravou, kamerou a vzhledem vůbec, ale i množstvím známých tváří, které se v ní objeví. V hlavní roli září uznávaný Ralph Fiennes, nováček Tony Revolori se představuje rolí poslíčka, který se stane Gustavovým loajálním pomocníkem i přítelem. 

 

Fiennes byl svou první spoluprací s Andersonem inspirován, o režisérovi se vyjádřil, že dokáže vidět svět jedinečným způsobem. „Grandhotelem Budapešť Wes vytvořil skutečně ztřeštěnou komedii plnou převleků, honiček a útěků, ale vždy je tam cítit hořkosladký podtón, který je pro jeho tvorbu tak charakteristický. Jeho filmy nesou lehkost osobitého rukopisu a uvnitř se skrývají silné myšlenky a emoce. Je to netradiční spojení, které je nenapodobitelné, protože vychází přímo z Wese, z jeho osobního smyslu pro humor a z jeho vnímání světa,“ uvedl britský herec.

 

Grandhotel Budapešť byl na letošních Zlatých glóbech vyhlášen nejlepší komedií. K tomu se pyšní devíti nominacemi na Oscara – za nejlepší film, režii, původní scénář, kameru, střih, hudbu, výpravu, masky a kostýmy. Snímek také získal Velkou cenu na festivalu v Berlíně, kde měl v únoru 2014 premiéru, a v kinech po světě vydělal 174 milionů dolarů – nejvíce ze všech Andersonových filmů (tedy více než Život pod vodou, Taková zvláštní rodinka nebo Až vyjde Měsíc).

 

Ernst Lubitsch – mistrný režisér meziválečných hollywoodských bláznivých komedií jako Ninočka, Emigrant z Berlína.

 

Stefan Zweig – rakouský spisovatel ovlivněný psychoanalýzou, jehož román Netrpělivost srdce Anderson ve filmu cituje. Ve 30. letech kvůli nacismu emigroval z Vídně, hrůzy druhé světové války ho v roce 1942 přiměly spáchat sebevraždu.

 

Hannah Arendt – německá politická filozofka židovského původu, která během sledování procesu s nacistickým zločincem Eichmannem přišla s konceptem „banality zla“.

 

Irène Némirovsky – ukrajinská židovská spisovatelka žijící ve Francii, která napsala knihu o životě v okupované Paříži, než zemřela na tyfus v Osvětimi.

 

Vyprávění Grandhotelu Budapešť je zabalené jako ruské matrjošky. Na začátku dívka čte u hrobu spisovatele jeho knihu, pak nám onen spisovatel vypráví úvod, pak vidíme jeho mladší já v hotelu, jemuž postarší Zero vypráví vzpomínku ze svého mládí. Poslední tři časové roviny jsou natočené každá v jiném obrazovém formátu.