Romantický malíř J. M. W. Turner je dnes považován za anglický národní poklad. Film jiného britského klasika Mikea Leigha, nominovaný na několik Oscarů, vám ukáže, jak tvořil pomocí plivanců, mluvil pomocí bručivých zvuků a pobuřoval i fascinoval veřejnost.
Británie dala světu několik velkých skvělých malířů, nikdo z nich ale není populárnější a známější než Joseph Mallord William Turner. Během své dlouhé a úspěšné kariéry na přelomu 18. a 19. století povýšil, pokud jde o její hodnocení, krajinomalbu na úroveň historické malby. Maloval jako impresionista léta předtím, než impresionismus vůbec začal. Všechno, co maloval, chtěl nejprve prožít. Aby mohl co nejlépe zachytit bouři na moři, nechal se klidně přivázat na lodní stěžeň. I proto označují dnes Britové jeho díla v anketách za nejlepší obrazy historie, především ten s názvem Bojující Temeraire vlečena k poslednímu kotvišti k rozebrání, který figuroval i v bondovce Skyfall.
Snímek Mr. Turner se soustředí na poslední čtvrtstoletí v životě tohoto skvělého − i když poněkud výstředního − britského malíře. Po smrti zbožňovaného otce, která ho hluboce zasáhla, bydlel v domě jen se svou hospodyní Hannah Danby, s níž udržoval sporadický sexuální poměr. Později navázal blízký milostný vztah s bytnou z jednoho přímořského městečka, se kterou nakonec žil inkognito v Chelsea. Během toho všeho cestoval, maloval, stýkal se s místními aristokraty, navštěvoval nevěstince i Královskou akademii umění, jejímž byl váženým, ač neukázněným členem. Veřejností i smetánkou byl oslavován a zatracován současně.
Dvaasedmdesátiletý britský filmař Mike Leigh je veřejností převážně oslavován zvlášť od 90. let, kdy natočil snímky Nahý a Tajnosti a lži. Tyto i další tituly jako Páté přes deváté, Vera Drake či Happy-Go-Lucky získaly řadu ocenění, včetně cen BAFTA, nominací na Oscary a cen na festivalu v Cannes. Nejinak tomu bylo s jeho působivou freskou o panu Turnerovi, vizuálně inspirovanou obrazy tohoto mistra práce se světlem. Snímek si loni vysloužil oscarové nominace za kameru, kostýmy, výpravu a hudbu. Timothy Spall, další britský národní poklad, se díky tomuto snímku „probručel“ k ceně pro nejlepšího herce na prestižním festivalu v Cannes i k Evropské filmové ceně.
Joseph Mallord William Turner (1775—1851)
Syn holiče z londýnského Covent Garden se už ve čtrnácti letech dostal na Královskou akademii, kde byl později jmenován profesorem. Během kariéry hodně cestoval a na svých cestách sbíral podněty pro své obrazy. Třicet let žil ve společné domácnosti se svým otcem, kromě něj měl jen málo přátel. Příliš se nestýkal ani se svými dvěma nemanželskými dcerami. Dosáhl mistrovství nejen v olejomalbě, ale stal se i jedním z nejvýznamnějších britských akvarelistů. Často maloval výjevy s mořem či sluncem, zajímal se o to, jak se nálada a vzhled určitého místa mění působením vlivů ovzduší.
