Filmová recenze – Brazilské Vlny

Téma autoritářských režimů je spojuje tak nápadně, že do oscarového výběru mohl postoupit jen jeden z nich. Mádlovy Vlny neuspěly, akademici si nakonec vybrali Navždy s vámi, film brazilského režiséra Waltera Sallese. Od 20. března můžete sami posoudit, nakolik se (ne)mýlili.

Latinskoamerické diktatury druhé poloviny 20. století nechávaly nepohodlné lidi zmizet. Prostě je jednoho dne „odstranili“, aniž by kdo věděl, co se s nimi stalo. Potrestaly tak nejen nepřátele režimu, ale i jejich blízké: partnery, děti, přátele i kolegy unesených, ty všechny nechávaly dlouhá léta v nejistotě, neschopné truchlit, ale ani doufat. Jeden z takových osudů popsal před deseti lety ve své knize Marcel Rubens Paiva, syn exposlance Rubense Paivy, po němž jeho rodina vytrvale, ale marně pátrala celé čtvrtstoletí. Režisér Walter Salles (Motocyklové deníky) rodinu Paivových osobně znal, koncem šedesátých let si coby dítě hrával v jejich domě v Riu de Janeiru. Tou dobou to prý bylo místo plné smíchu, hudby a živých konverzací s přáteli, kteří neustále proudili dovnitř a ven. A přesně tak ho také poznáváme v první, prosluněné části filmu.

Paivovi vedli počátkem sedmdesátých let relativně spokojený život. Před tíhou sílící vojenské diktatury utíkali do soukromých radostí: koupání, večírky, hudba ze zámoří. A taky hodně humoru a hodně lásky – starší generaci Čechů bude leccos z toho povědomé. Jednoho krásného dne roku 1971 ale do idyly vtrhnou ozbrojení muži, bývalého poslance Rubense odvlečou a Eunice, Rubensova manželka, která sama nic nechápe, musí začít uklidňovat všech pět vyděšených dětí. Což jde popravdě dost těžko, když se vám v domě usídlí zvířata se samopaly. Nakonec k výslechu odvlečou i Eunice a teprve v mrazivém prostředí vojenského vězení, kde stráví dvanáct dní vyplněných trýzněním fyzickým i psychickým, se ona i my dozvídáme, co se vlastně stalo. I když zdaleka ne všechno…

Právě prostřední část příběhu, sledující proměnu důstojné a pečující matky rodu v ženu, již srážejí na kolena, ale ona pokaždé vstane a dál houževnatě bojuje o normální život pro sebe a děti, dělá ze Sallesova filmu zážitek hodný minimálně festivalových cen. Fernanda Torres hraje Eunice s neuvěřitelným nasazením, a přitom střídmě – uvnitř její postava permanentně trpí, ale okolí to nesmí vidět. Jakmile smyje vězeňskou špínu ve sprše, je z ní zase ta silná, odhodlaná, za všech okolností upravená zvládající Eunice, bezpečný přístav pro děti a rovný soupeř v jakémkoli boji. Jako by neexistovalo nic, co by nešlo vyřešit. Dům, na jehož provoz nemá, odchod chůvy, zmražené bankovní konto, úřady, kde se s ní všichni odmítají bavit – Eunice si se vším poradí. Její zranitelnost tušíme jen skrze křehké drobnosti, bezeslovné okamžiky, v nichž jako by jí člověk na chvíli nahlédl do duše… Načež se sebere, přestěhuje celou domácnost o pět set kilometrů dál a na stará kolena vystuduje práva, aby hájila potřebné a stát dohnala k zodpovědnosti. Po pětadvaceti letech tak vybojuje manželův úmrtní list – důkaz, že se stal jednou z 434 obětí obludného režimu.

V poslední třetině snímku skáče Salles v ději po desetiletích a informace kupí na úkor prožitku, jako celek tak Navždy s vámi působí paradoxně o něco neohrabaněji než akademiky zavržené Vlny. Konzistentní herecký výkon hlavní protagonistky a emocionální jízda, jíž jsme vystaveni v hlavní části, nicméně všechny dosažené vavříny obhájí. Navíc coby varování před nebezpečím jménem diktatura funguje Sallesův snímek bezchybně a univerzálně. Byť prý jeho příběh nosil v hlavě léta, politický vývoj (nejen) v jeho zemi mu dal zcela nový smysl. Jak říká sám režisér: „Kvůli vládě Jaira Bolsonara už to není jen film o vzdálené minulosti, stalo se z něj varování před nebezpečím nových forem autoritářství ohrožujících Brazílii… A to nemluvím o zbytku světa.“

Navždy s vámi

Hodnocení redakce