Vesnické evangelium

Melancholický i vtipný příběh o tom, jak kostelník, který se vydává za faráře (Vlastimil Brodský), dokázal probudit nejen k duchovnímu životu celou vesnici.

Film Evalda Schorma Farářův konec v podstatě uzavírá československou novou vlnu. Natáčení končilo 20. srpna 1968, takže buďme vděční, že tento filmový klenot mohl být dokončen. 

Děj jako takový není nikterak zamotaný. Vesnici, kde se lidé od víry spíše odkláněli, svým způsobem spasí příjezd nového kněze. Najednou se kostel začíná plnit ovečkami, lidé začínají chápat, že duchovní život může být pestrý a obohacující, že to nejsou jen příkazy a zákazy. Vše by bylo idylické, jen kdyby nový farář nebyl pouhý kostelník, tudíž falešný kněz, a vše se neodehrávalo v 50. letech minulého století. Takto do děje v podstatě musí zasáhnout politika, udavačství i stranická propaganda. I když se to může zdát absurdní, v duchu poetiky nové vlny je mísení často protichůdných názorů a postojů nějak přirozeně poetické a místy i vtipné.

Žalozpěv za mizející svět

Schormův film vychází z literární předlohy od Josefa Škvoreckého. Jeho vidění venkovského světa se však od Škvoreckého trochu liší. Dává větší prostor vesnici i lidem v ní a důraz na politické peripetie si nechává až na závěr filmu. Svůj díl na tom jistě má i obsazení Vlastimila Brodského do role falešného mesiáše (skutečně objevíte mnoho odkazů na Kristův příběh), který je „po Bróďovsku“ rozkošně nesmělý a dobrosrdečný. Těžko si v této roli představit někoho lepšího. Stejně tak dobře se své role zhostil Jan Libíček, který jako vesnický učitel stojí na zcela opačné straně než farář. Pan učitel je uvědomělý straník, jenž z dobroty srdce udá falešného faráře. To prý, aby pomohl, aby upozornil na podvod, ale uškodit, to on nechtěl.

Střetává se zde neustále svět starý, usazený v kraji i v lidech, i když často pozapomenutý, se světem novým, směřujícím ke světlým zítřkům, kde víra a církev nemá mít své místo. Občas jsou tyto střety smutné, občas bolestné, ale někdy také komické až absurdní. Schorm totiž bravurně využil příležitosti, aby upozornil na to, že mnohé tehdejší stranické ideály a nařízení se naprosto neslučovaly s reálným životem. Mnohem uvěřitelnější a potřebnější byl pro lidi farář, byť falešný, než zapálení straníci a budovatelé.

Zajímavost

Příběh je inspirovaný skutečností. Kdesi v Orlických horách se celý rok vydával obyčejný muž za faráře a dlouho nikdo nic nepoznal.  

Farářův konec

Hodnocení FDB 77,6 % | Hodnocení redakce