Dokonalé dny 




„ Svět je takový, jaký ho vidíme vlastníma očima a srdcem,“ říká svým, zatím posledním, filmem režisér Wim Wenders.

Krásně bolestný příběh o uklízeči veřejných záchodků, který nachází tichou radost ve světě kolem sebe. Každý den je stejný. Hirajama (Kódži Jakušo), málomluvný 60letý muž, se ve svém spartánském bytě pravidelně probouzí do světla před úsvitem. Natáhne si montérky, vezme plechovku kávy a vydá se ve své dodávce pilně uklízet veřejné toalety v Tokiu.

Je to osamělý život. Pokud si ho veřejnost všimne, považuje ho z velké části za nepříjemnost. Většinou ho ale nevidí. On sám ale vnímá, co jiní lidé ne. To, po čem každý podvědomě toužíme, zastavit se, poslouchat přírodu, vidět všechny věci a lidi jako důležité a mít radost z maličkostí. Pro Hirajamu jsou jeho záchody architektonickými skvosty. Miluje tak i hudbu ze 60. a 70. let, kterou poslouchá na starých magnetofonových páskách, nebo to, že život kolem fotí na analogový fotoaparát. Režisér a Kódži Jakušo zde dokázali zprostředkovat mimořádně bohatý vnitřní život jedince, který žije na dolní příčce sociálního žebříčku.

Dokonalé dny